SYSTÉMOVÁ PREVENCE PLÝTVÁNÍ v době globální pandemie

Aktuální vývoj v souvislosti s COVID-19 KORONAVIREM, mne nutí se vrátit k tématu a stejně jako v anglickém blogu vydaném 20. února 2020 se podrobněji podívat nejen na situaci samotnou, ale i na možnosti, jak jí bude možné v budoucnu předcházet, jako jedné z forem plýtvání.

Tento příspěvek píši v neděli 8. března 2020, v den, kdy se ve dvě hodiny v noci rozhodl uzavřít Italský premiér oblast se 16 miliony lidí do karantény. Jen pro představu je to o více než 50% více obyvatel, než má samotná Česká republika.

K rozhodnutí došlo i přesto, že počet nakažených zatím nedosáhl 10.000 obyvatel a úmrtí se drží pod jedním procentem z tohoto počtu.

Jedná se o stejný krok, který byl zvolen i v dalších státech, a to včetně ohniska v Čínském WUHANU.

Otázkou je, zda-li bude premiér Conti Wuhanský vzor i nadále následovat, patřilo by k němu totiž i embargo na negativní informace a s ním spojený náhlá pozitivní změna deklarovaná jako snižování počtu pacientů a úmrtí.

Problémem je drobnost, totiž to, že realita může být úplně jiná.

Základním problémem, který jasně indikuje, největší slabinu současných ekonomických systémů, není v samotné nákaze, ale v odhalení zranitelnosti globálně-ekonomického modelu závislosti na jednom zdroji.

Čína se během pouhých 20 let stala manufakturou světa

Vše pochází z Číny a to, co nepochází z Číny, je pravděpodobně také z Číny, jen se to na povrchu tváří, jak dovolují zákony a nařízení, jako kdyby výrobce byl například v Evropské Unii. K tomu stačí, pokud si dobře vzpomínám přidat jen necelých 20% práce (přidané hodnoty) na evropské půdě a z Čínského produktu je rázem evropský.

Ovšem toto platí nejen pro výrobky, ale i peníze a prostředky, jejichž provázanost je shodná

Již dávno totiž netečou bankami a účty peníze, ale jen jedničky a nuly.

16 milionu lidí v karanténě na jeden měsíc.

To vše bez vyřešení drobností jako – co budou jíst, pít, čím budou platit, topit, kde budou brát elektřinu, protože, je-li oblast v karanténě, pak není možné ani chodit do práce a vykonávat činnost, která vede k naplnění nejen kapes, ale i žaludků a základních lidských potřeb.

Politici svými plošnými, nepromyšlenými regulacemi, způsobí pravý opak a skutečně jen „WUHANSKÁ CESTA“ absence reálných dat a informací, může vést k pocitu zlepšení situace.

INDUSTRY 5.0 je postavena na třech principech – TRANSPARENTNOSTI, DĚLENÍ ZISKU A EFEKTIVITĚ

Aktuální vývoj ukazuje, že nástroji současného politicko-ekonomického vývoje jsou přesně opačné

Důsledkem jsou rozhodnutí, která v Itálii, stejně jako v tuzemsku a dalších regionech, povedou k faktickému zhoršení situace.

Jako jeden z největších problémů vidím skutečnost, že od počátku nebyla vůbec využita v reálu možnost moderních technologií a nedošlo ke skutečnému oddělení a rozdělení nakažených obyvatel od zdravé populace. PR v podobě postavení nové nemocnice pro 10.000 pacientů vyznělo do prázdna, stejně jako další kroky.

S ohledem na skutečnost, že v Číně, stejně jako dalších asijských destinacích bylo pro obyvatele normální nosit roušky v okamžiku, kdy byli nachlazení, jako ochranu proti šíření nákazy na ostatní, byly ulice najednou plné lidí s rouškami, které sice mohou omezit nakaženému v šíření nemoci, ne však zdravému v tom, aby se nenakazil. Tuto drobnost však nikdo důkladně nevysvětlil.

V běžném životě tak nebylo možné poznat kdo je a kdo není nakažený

Měření teploty na ulicích a vyřazování těch, kdo měli teplotu zvýšenou, mi též připomíná spíše PR, protože vyvolávaný stres, běžná chřipka, bolest zubů a další stavy, které teplotu zvyšují mohli snadno přivést do styku s nakaženými COVID-19 i další „zdravé“, kteří pak, po negativním nálezu, mohli nadále šířit nemoc, kterou se nakazili až po zákroku.

Počet úmrtí je dalším z aspektů postavených na absenci transparentnosti.

V žádné zprávě jsem se totiž nedočetl, zda-li dané osoba skutečně zemřela na následky nákazy koronavirem. Jediným údajem, který se sporadicky zmiňuje je věk zemřelého, kde by se dalo v mnoha případech úmrtí připsat, obzvláště pak u starých a slabších občanů, například selhání srdce z uměle vyvolaného stresu.

Podobných nejasností je podstatně více, proto nebudu nadále trávit čas jejich výčtem a podívám se na pandemii očima systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání a pokusím se definovat správný postup, který by pandemii zabránil, či dokázal účinně zabránit šíření

  1. Důsledné oddělení nakažených – každý stát, město, oblast má prostory, kde by bylo možné zřídit velmi rychle prostor pro péči o občany s potvrzenou nákazou. Lidem by zde měla být poskytnuta nejen maximální páče, ale i zázemí, kde budou moci i nadále žít jako lidé, budou mít přístup k potravinám, hygieně, a všemu co je nutné. Optimální je například, aby stát využil svého postavení a například k tomuto účelu využil (za úhradu) některého z prázdnotou zejících hotelových zařízení.
  2. Poskytnutí možnosti kontroly obyvatelům, kteří cítí příznaky nemoci, a to formou nejen informační, ale i fyzickou například plošným poskytnutím setů na výtěr a možnosti jejich odeslání do příslušných laboratoří, či přední na sběrných místech. Zabránilo by se tím tomu, aby nemocní trávili čas na cestách k lékařům, či na poštu, aby odeslali vzorky.
  3. Poskytnutím obyvatelům možnosti se o ochranu svého zdraví sami postarat například nákupem prostředků jakými jsou respirátory a roušky. Zákaz prodeje, aplikovaný Ministerstvem Zdravotnictví ČR je jedním z nejhloupějších kroků, jaké mohly být učiněny a způsobí pravý opak, tedy další navýšení cen a nezajistí to, aby ochranné prostředky byly doručeni těm, kteří by je potřebovali nejvíce, tedy lékařům, sestrám a dalším lidem přicházejícím cíleně do styku s infikovanými osobami s cílem identifikovat infekci a případně nasadit správnou léčbu.
  4. Monitorování pohybu jednotlivců s nákazou, či rizikem nákazy poskytnutím například lokátorů, či při využití moderních prostředků a po schválení danými osobami, například lokalizaci prostřednictvím mobilních telefonů.
  5. Monitorování a šíření informací o vyléčených a prostředcích, které byly k léčbě poskytnuty a které byly účinné.
  6. Ukončení plošné izolace území, při stanovení pravidel, která platí v případě, že se člověk nebude cítit dobře. Pravidly nemíním sankce a vyhrožování, které šíří někteří představitelé moci s cílem zastínit vlastní nepřipravenost a neschopnost navrhnout, či dokonce realizovat kroky jež účinně povedou k nápravě vzniklého stavu.
  7. Transparentní informování obyvatel, bez snahy situaci „přibarvovat“ do odstínu, který bude zrovna výhodnějším.

Z pohledu logistiky, průmyslu a jeho procesního řízení. Je jedním z důvodů pandemického rozšíření absence systémového řešení a snahy odhalit kořenovou příčinu a najít řešení. Zatímco v průmyslu je tento stav na denním pořádku, protože od nápravy odvisí mnohokrát samotná existence, je v politice efektivita, či prevence tím posledním, co politiky zajímá.

I to je důvod k systémové změně, jejímž cílem není výměna jednoho drahého systému druhým, ještě dražším, ale skutečná systémová a funkční změna.

I politici by si totiž měli uvědomit, že nejdražší komoditou je čas a ten se nedá schovat na horší časy.

 

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář