Zákon Zakazuje Neplýtvat aneb Státem Nařízené Plýtvání

Ti z Vás, kdo mne znají ví, že slova, která používám volím vždy dlouho s cílem použít jich co nejméně, ale přitom říci vše. Při tvorbě nadpisu tohoto článku jsem se ale zapotil, protože jak v jedné větě říci, že stát nutí plýtvat potravinami, jsem netušil.

Vezměme to však od začátku.

Jak jsem na tuto myšlenku přišel.

Jak jinak než při své práci. Nový projekt mne totiž zavedl do prostředí, které ještě tak neznám, a to ani přesto, že jsme měl v minulosti možnost k němu několikrát přičichnout, do o oblasti gastronomie a zpracování potravin.

Byl jsem totiž požádán, jedním z velkých nadnárodních hotelových řetězců, zda-li bych projekty prevence vzniku odpadu dokázal předat i jejich pracovníků a integrovat je právě do oblasti gastronomie. FOOD WASTE, neboli plýtvání potravinami, je pak celého obrázku důležitá součást.

Bylo mi ctí tuto výzvu přijmout, a to i proto, že principy 6R, některých INDUSTRIAL UPCYCLING, jako jediný světový systémový nástroj zabývající se prevencí vzniku odpadu na průmyslové úrovni stojí, jsou aplikovatelné všude, a to naprosto bez ohledu na druh průmyslu, či prostředí k kterém hovoříme.

Na rozdíl od mých workshopů v průmyslových a výrobních závodech, se při všech workshopech objevovaly velice často výrazy LEGISLATIVNÍ OMEZENÍ, HYGIENA, či JED.

Ve své dlouhé profesní praxi, jak jsem zmínil, jsem se v oblasti gastro nějaký čas pohyboval, věděl jsem tedy, že limity existují, ale nikdy by mne nenapadlo, že tuzemská legislativa je v této oblasti postavena přesně naopak než mnohé zahraniční, s nimiž jsem se setkal. Na rozdíl od nich, totiž přímo VYNUCUJE PLÝTVÁNÍ a balí ho do pojmu ochrana.

Věděli jste například, že dotknete-li se jako host jídla v restauraci, je z pohledu tuzemských zákonů JEDOVATÉ? Ano, z pohledu toho, kdo ho vytvořil, kuchaře, či dalších osob, dokáže již Vás pohled na talíř, vytvořit z lahůdky jed. Jed, který (i kdybyste se ho ani nedotkli) musí automaticky být skladován jako nebezpečná odpad.

A tím to zdaleka nekončí, právě naopak.

Nedojíte-li své jídlo a požádáte-li obsluhu o jeho zabalení domů, je možné že navádíte k trestnému činu (a jak víte neznalost zákona neomlouvá). Jed nesmí totiž zpět na místo, kde se jídlo připravuje, takže pozor na trestnou zodpovědnost.

Nedopili jste vodu, do jímky s ní a zabezpečit, představte si, že by se mohla dostat například do kytek, jak by asi trpěly.

Z výše uvedeného vyplývá, že vzorným příkladem dodržování tuzemských zákonů jsou exkluzivní restaurace, optimálně ty s co nejvíce hvězdičkami. To jsou ty, jejichž kuchaři ví, že to nejlepší je v jádru a nebojí se proměnit v chirurgy, kteří vypreparují z kilového masa několik gramů, aby zbytek mohli vyhodit a Vám podat vlákna jako VLASY BERENIKY.

No není to báječné, žít v zemi tak bohaté, že

• Okrájené maso nemůžeme dát ani psovi, natož lidem
• Okrájenou zeleninu nelze poskytnout pro prasata a dobytek
• Dělení se o hotové neprodané jídlo, není možné
• Nevypitou vodu lijeme do kanálů

To vše se totiž děje v zemi České. V zemi, která se nestydí za svůj titul odpadkový koš Evropy, či kuřákův ráj.

To vše je totiž zakázáno, a to prosím v zemi, v níž před více než 100 lety jedna Babička pravila „Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí“

Ano, je to ta samá země, kde do kuchyně, či na práci s potravinami, musíte mít vystavený zdravotní průkaz, který jakožto celosvětově unikátní doklad, může být vystaven jedinkrát za život (například při zahájení první školní činnosti v oboru) a je pak platný po zbytek života. Co na tom, že jste mezitím měli malárii, žloutenku, spalničky, mor a další drobné nemoci Máte přeci ZDRAVOTNÍ PRŮKAZ a ten samojediný ochrání od nákazy potraviny s nimiž pracujete a přicházíte do styku.

Mou prací je předcházet vzniku odpadu, a i proto považuji výše uvedené za alarmující, a chci iniciovat změny, tak aby se zákony staly tím, co pomůže cestě vpřed a nebude rezavým řetězem kolem krku hlídacího psa, který svým štěkáním brání ostatním chtějí-li udělat víc, než musí. Brání logice a prevenci plýtvání jen proto, že odmítá přiznat své vazalství.

Pevně věřím, že se mi to povede