Osobní setkání

Včera jsem ve svém příspěvku psal o konferenci FENOMÉN 4.0, kterou tým Jaroslava Škývary na jedničku zorganizoval ve Zlíně. Dnes bych se však rád k této akci, která pro mne dnem konání zdaleka neskončila, vrátil a podělil se o setkání, které jsem na místě zažil.

Tím prvním bylo setkání s panem Jaroslavem Velevem. Pan Velev je výkonným ředitelem Nadace Tomáše Bati. S panem Velevem jsem se setkal poprvé a mluvil jsem s ním jen krátce v rámci panelové diskuze k tématu PRŮMYSLU 5.0, které jsem měl tu čest zahájit. Pan Velev mne velice potěšil svými slovy o tom, že témata, o kterých jsem hovořil a kterým věnuji posledních pět let života byla důležitá i pro muže, jehož jméno nese nejen Nadace, kterou řídí, ale i ulice, města, společnosti po celém světě, které pan Tomáš Baťa v rámci svého přístupu budoval a řídil. Na dotaz, zda-li bych mohl své přednášky realizovat i pro Nadaci, jsem samozřejmě reagoval kladně a věřím, že to nebude dlouho trvat a ty první zahájí další z cest do světa, jehož vizi s panem Baťou a jeho následovníky, plně sdílím.

Druhým významným setkáním bylo to s panem Jaroslavem Holoubkem, mužem, kterého jeden z přednášejících, konkrétně pan Jan Burian, manager společnosti EY, nazval otcem českého PRŮMYSLU 4.0. Pan Holoubek po celou dobu konference, s výjimkou své vlastní přednášky a následné diskuze, seděl vedle mne. Pan Holoubek sám tento název nemá rád, jak řekl, a i přesto souhlasil abychom si společné, jako otcové Průmyslu 4.0 a Průmysl 5.0 udělali selfie. Pan Holoubek je elektrikář (jak sám říká), na jeho vizitce však stojí, že je členem rady Svazu Průmyslu a Dopravy České republiky. Pohybuje se tedy mezi politickými špičkami, kde jistě nevyniká svou výškou, ale svými názory a krásným motýlkem, který (jak mi prozradil) ho doprovází na každé akci, které se účastní, a to s cílem nakazit další „entomology“ k následování. I s panem Holoubkem jsme hovořili o možné spolupráci a věřím, že mu v paměti zůstane i jeho test jízdy na elektrické jednokolce, kterou měl možnost, stejně jako desítky dalších účastníků vyzkoušet přímo během akce.

Jízdu vyzkoušel a byl z ní nadšen stejně jako paní Radmila Pinkovová Jirkovská starající se o pracovníky televize NOVA a celé skupiny CET 21, či Eva Fruhwirtová trenérka mozku.

Zatímco první jmenovanou zaujala více má činnost související s prevencí vzniku odpadu a plýtvání a miliony kusů výrobků, které by se, nebýt mé práce staly odpadem, propadla paní Eva elektrické jednokolce hned po první jízdě.

Její mozek zažil E-MOTION a to v celém rozsahu.

Osobně si myslím, že k náplni její vlastní práce, jejíž obsah můžete vidět na stránkách www.mindball.eu, se stane elektrická jednokolka nejen dalším z využívaných pomůcek, ale i partnerem v pracovním i soukromém životě. Zároveň doporučuji všem, kdo to ještě nezkusili, využít metodiky, pomůcek a zkušeností této společnosti a jejích pracovnic k tomu, abyste zjistili, že Váš mozek může nabídnout mnohem více, než jste si vědomi a to, že se nejedná o podvod, potvrzuje i spolupráce se společností jednoho z nejúspěšnějších a nejbohatších Čechů kategorie 30 pod 30, pana Jana Řežába.

Všechna osobní setkání byla přínosem, lidským přínosem a mám radost, že ve stejném duchu byla celá konference.

Krásná setkání jsem však měl možnost realizovat i mimo konferenci samotnou. Den před konferencí jsem realizoval hned dvě osobní jednání. Tím prvním bylo setkání s pracovníky společnosti AVEX PRODUCTS se kterými jsme pracovali na vývoji speciálního vratného obalu na dlouhé výrobky pro dalšího z mých klientů. Po skončení jsem navečer měl možnost se setkat se zakladateli společnosti GREEN WAY RECYCLING, s lidmi, kteří stejně jako já, budují svět bez odpadu a plýtvání. Společnost se zaměřuje na druhotné zužitkování textilních a dalších měkkých materiálů a při společné večeři jsme nalezli nejen společný jazyk, ale i mnohem vyšší šíři spolupráce, která tímto setkáním začíná.

Druhý den, po skončení konference jsem měl možnost nechat E-MOTION ochutnat ještě dalšího člověka, pana Pavla Březinu, sympaťáka, kterému jedno kolo dává smysl, stejně jako Vírníky, které pomáhá vyvíjet a distribuuje a sám je zapáleným letcem.

Bez zážitků však nebyla ani cesta zpět, den po konferenci. Nejen, že tento den začal společnou snídaní s účastníky konference ubytovanými ve stejném hotelu, ale i příjemným povídáním, kterým jsem strávil jízdu žlutým autobusem na trase Zlín – Olomouc, kde jsem přesedl do stejně žlutého vlaku.

Seděl jsem totiž vedle ženy, kterou život nezlomil a dala život dětem, které se v dospělosti obrátili na víru v boha, aby pomáhali najít smysl života nejen sobě samým, ale i druhým a informace o tom, jak probíhá například světská cesta Karmelitánek, či jak se stát duchovním byly pro mne velkým překvapením i přínosem a přesto, že neznám její jméno, mám takový pocit, že jsme se neviděli naposledy.

Osobní setkání jsou pro mne cestou a já ještě jednou děkuji, že ta Zlínská byla pro mne cestou plnou života a člověka v jeho ryzí podobě lidství. Přeji Vám, aby Vaše cesty byly podobné.