15 milionů na hezké Vánoce

V den, kdy píši tento příspěvek, téměř na den před třemi roky, při mé krátké zastávce na serveru PARLAMENTNÍ LISTY, publikoval jsem článek, který byl, jako jeden z prvních tímto serverem pozastaven a bylo mi naznačeno, že bych jej měl pozměnit, neodpovídal totiž požadavkům svobody slova.

Byl pro mne otevřením očí, a dnem, kdy jsem si začal hledat jiné místo pro svůj blog. Místo, jehož vydavatel bude rozumět ve spojení SVOBODA SLOVA, to, co já.

Článek se jmenoval ZÁKON ZAKAZUJE NEPLÝTVAT, ANEB STÁTEM NAŘÍZENÉ PLÝTVÁNÍ a byl vydán 12.12.2016.

Důvodem, proč tuto skutečnost zmiňuji je článek jiný, článek, který vyšel 7.12.2019 na serveru info.cz jeho název zní SMRKY NA ODPIS: AŽ 15 MILIONŮ STROMKŮ Z LESNÍCH ŠKOLEK SKONČILO NA KOMPOSTU. Jeho autor žije v Českých Budějovicích a téměř celý svůj pracovní život strávil v médiích, nyní jako žurnalista na volné noze.

Ačkoli byl můj původní článek věnovaný plýtvání v jiné oblasti, je výsledek stejný

STÁTEM NAŘÍZENÉ PLÝTVÁNÍ

Obzvláště v době před Vánoci se však ukazuje, jak daleko sahá arogance státních úředníků, či „odborníků na všechno“ jak stojí v jednom z komentářů. Je to skutečně tak. V době, kdy na každém rohu vidíme uřízlé vánoční stromečky na prodej a vláda ústy svých zástupců rozhlašuje na návsi závazek vysazování nových stromů, se ty, které se nehodí do krámu uklidí na skládku a za jejich úklid se ještě zaplatí. Bude jim tam lépe.

Komu?

Stromkům, dětem lesa? Nebo bude lépe odpadářům a provozovatelů skládek, kteří dostanou své vánoční odměny v podobě bonusů za další smrt?

Je to jako včera, kdy včera Greta Thunberg na madridském COP25 v projevu prohlásila, že školní stávky jsou na nic a nic nezměnily. Použila má vlastní slova z textu, který jsem jí zaslal, a i když nemyslím, že tak učinila vědomě, je dobře že zazní z jejích vlastních úst.

Skutečnost je totiž taková, že stávka pro stávku generuje jen další stávku

Myslím, že by se z toho měli poučit i organizátoři tuzemských stávek a namísto volání, co je špatně by měli navrhnout a začít implementovat nápravné opatření. Jde to. Stačí jen chtít.

Nevím, kam Greta zamíří po Madridu, ale bylo-li by to ve vší tichosti a bez médií do Plzně, rád bych ji přivítal ve své Pracovně. Ne proto, abych si s ní mohl udělat foto, kterým se budu prezentovat v médiích, jako výsledkem svého snažení, ale proto, abychom si mohli popovídat o reálných možnostech změny a nástrojích, které k ní vedou.

Sám jsem totiž cestu, na kterou se vydala, začal mnohem dříve, jsem mnohem starší.

Státem nařízené plýtvání je problémem nejenom v tuzemsku, ale globálně.

Je to jeden z nástrojů nekonečného růstu, jenž je základem nekonečně profitabilitě těch, kdo peníze považují za život a osobní bohatství za splnění cíle.

V roce 1972, tedy rok po mé narození již nesmyslnost nekonečného růstu popsala skupina vědců při MIT INSTITUTU, do včerejška jsem o tom nevěděl. Napsali i knihu, se kterou jsem se nikdy nesetkal, a v roce 1992, tedy 20 let poté se znovu sešli, aby prohlásili, že se lidstvo nepoučilo.

Video, stejně jako vystoupení vědců se jmenuje LAST CALL, POSLEDNÍ VÝZVA. Jsou to slova, která se používají denně v objemu statisíců kusů a můžeme je slyšet nejen na mnoha letištích, ale i jinde.

N letištích vyzývají k nastoupení do letadla, které, neuposlechne-li výzvy, odletí bez nás. Pro ty, kdo do letenky dali své poslední úspory, noční můra, pro ty, pro které letenka nestojí víc než běžná snídaně, jen malá změna plánu, poletí dalším, či vlastním.

Právě jistota dalšího spoje je důvodem, proč bez dalšího kroku, zůstanou nekonečné stávky, jen nekonečnými stávkami.