A tak tu byl Mikuláš

A kromě jiného nechal za dveřmi, protože mi cizí lidi nepouštíme k tělu, i lísteček s napsaným textem. Předtím, než ho však dám k dispozici, pro hlubší analýzu, zajímalo by mne, co si myslíte o narůstajícím objemu školních prázdnin v aspektu toho, že víc dovolených rodiče nedostanou.

Nyní však k samotnému textu, zde je:

Babiš přijde po smrti k Svatýmu Petrovi a ten mu říká: „Babiš, my nevíme co s váma. Lidi jako vy, co byli na Zemi v takovým vysokým postavení a ovlivňovali tolik věcí, my posíláme, aby si vybrali, stráví nejdřív jeden den v ráji a jeden den v pekle…“ Babiš jde tedy do pekla a všechno supr: golf, spousta jídla s opravdovým masem, děvky… pak jde druhej den do nebe a je to pro něj nuda. Chvilku přemítá a pak si vybere peklo. Svatý Petr ho tam ochotně pošle. Babiš tam vstoupí a najednou je tam vážně Peklo! Babiš zděšeně zírá a ptá se Satana: „Co to má znamenat?!“ A Satan ho vezme kolem ramen, vede ho ke kotlům a říká: „Jo, Babiš, to včera to byla kampaň, teď už jsi nás zvolil!“

Tak co na něj říkáte?

Nejsou to lumpové, ti pekelníci?

Takhle vodit soudruha premiéra za nos. Soudruha, který dokázal zapřít svou vlastní národní hrdost občana Slovenska, aby pomohl sousední zemi, která je v nouzi.

V době, kdy píši tento příspěvek schází ještě několik dní do udělování letošních medailí k výročí založení naší republiky, a ne tak obyčejnému výročí, ale kulatému, stému Jubileu. Mezi nás, prostý lid, pronikají z hradních kuloárů jména hrdinů, kteří si své řády a medaile odnesou na krku, či na hrudi spolu se jmény těch, kteří „prý“ odmítli.

Z přesvědčení.

Taková hloupost a určitě jen prostá závist a lež.

Vždyť kdo by nechtěl přijít na HRAD a od HRADNÍHO PÁNA nenasát vůni sestávající se z opojného mixu cigaretového kouře a alkoholu, který válel na jazyku déle než další z proslovů jeho národu. Kdo by si nechtěl poslechnout jadrnou mluvu našich předků.

Přišel Mikuláš, ale ne k nám.

Zůstat musel za dveřmi a s ním i čert a anděl.

Důvod?

Genderová nevyváženost.

Dva „muži“ a třetí neutrální pohlaví, které od měsíce října je zaznamenáno i v osobním průkazu, či ID jednoho severského státu.

Kde je žena?

Kde?

A jako by to nestačilo, vyvolává tento zvyk, pocit že psychický nátlak je strašná legrace. Stačí se podívat na rozesmáté tváře rodičů a sourozenců při ohledu na strach hraničící s agónií na tvářích těch nejmenších. No není to strašná legrace?

Ale pozor, vystrašit děti, je čím dál těžší. Už i ty nejmenší často namísto na pohádky dívají se na horory a uřízlá hlava a stříkající krev jsou často jen podnětem k dalšímu výbuchu smíchu. Takový obyčejný čert, už nevyvolává tu správnou odezvu, a proto je třeba masky zdokonalovat a nejlépe přizpůsobovat vizuálním potřebám generací, které místo vlastních představ, nechávají si vykreslit své představy tvůrci televizních seriálů, počítačových her a virtuální reality.

Je po volbách (říjnových) a je před sto letým výročím, které jak se ukazuje neznamená pro většinu nic, než den volna (sakra bude v neděli). Volby nám ukázaly, že bylo rozhodnuto dávno před nimi, protože je jedno koho jste volili, vytvořené koalice Váš názor semlely to podoby přijatelné těm, co budou vládnout.

Tak nezapomeňte, zítra je taky den

možná