A tak zase po roce, v Plzni v květnu Vánoce

Je to tak, byl další květen, oslav čas, a zatímco několik politiků vyhradilo si minuty na proslov, sjížděli se lidé z celé republiky a hosté ze zahraničí, aby byli přítomni oslavám konce druhé světové války, kterou v západočeské metropoli pomohli uzavřít Američtí vojáci.

V minulém roce, stejně jako tom předchozím jsem pojal reportáž obrazově. V dnešním bude také pravděpodobně více fotografií než textu, ale přesto si neodpustím krátký úvodník.

Oslavy roku 2018 byly jen odrazem chuti vzdát čest lidem, z nichž mnozí procestovali svět a vystavovali se každodenně nebezpečí smrti. Oproti tomu byly jarmarkem umění jak vydělat FORTUNE na těch, kdo neumí česky a Čechy zkásnout jako prémii.

Stánků s trdelníky, perníkem, cukrovou vatou, pivem, buřty a klobásami, bylo ca 10x více než těch, které by odkazovaly na téma, kvůli kterému se do Plzně cestovalo. Klobásky za stovku, vata za padesát a trdelník za 75 byly standardem a co stálo pivo, jsem se ani nedíval.

V uniformách si pak hráli na vojáky ti, kdož by při prvním výstřelu utekli k mamince, a pak ti, kteří z vojny odnesli si řády sbírané v soutěži o zlatou jehlu.

Byla to smutné podívaná na letohrádky s city.

Všechny fotografie byly pořízeny v hlavní dny Plzeňských slavností, tedy v soboru a neděli 5-6.5.2018 v čese mezi 10 a 14 hodinou. Za rozmazané se omlouvám, ale ani můj mobil fotografující z elektrické jednokolky, nevydržel neslzet.