Bod zlomu

Pokud si dobře vzpomínám, existuje stejnojmenný film, kde hlavního hrdinu pokouší zloduch, který se jen o pár let později stal hrdinou mého tanečního života, a to díky úplně jinému filmu s úplně jinou zápletkou, jehož hlavní melodie však dokáže mé tělo rozhýbat dodnes.

Tento výraz se však v moderní terminologii používá podstatně ve větším měřítku.

Bodu zlomu dosahují banky, když jsou naplněna jejich konta a nastává pád.

Bodu zlomu zažívají akciové společnosti a burzy, a to téměř denně

Bodu zlomu zažívají firmy i jedinci

A jeden takový já zažívám i v tomto příspěvku. Podaří-li se mi ho totiž dopsat, a napsat dnes ještě jeden, pak nahlédnu do budoucna ne dva, ale už tři měsíce, a to jsem skutečně nikdy nečekal.

Stejně jako ostatní, uvedení výše, jsem na existenci podobného Bodu Zlomu nikdy nepomyslel.

Psát s náskokem tří měsíců, to bych se musel zbláznit, vždyť mnohdy i přežití dneška je výzvou hodnou bohatýra, či eskamotéra, nebo akrobata.

A přesto, je to tak a poté, co jsem dokázal získat náskok dvou měsíců, probleskla mi hlavou myšlenka, že tři, by nebyly k zahození.

Z důvodu nárůstu objemu práce mi spíše tato nejasná hranice na začátku roku 2019 unikala, než abych se jí přiblížil a teď, nečekaně, je to tady.

A je zajímavé, ale bratr GOOGLE mi připomněl, že to není poprvé, co jsem tento výraz použil. Ukázal mi, že jsem tak již učinil, bylo to 20.0.2016 v článku POSUN V ČASE, vydaném v krátkém intermezzu, které se odehrávalo na serveru PARLAMENTNÍ LISTY.

Co mne těší, je skutečnost, že se dá číst i po třech letech.

A věřím, že i ostatní příspěvky budou na tom stejně, a to včetně toho dnešního.

Kromě jiného je pro mne dnešní příspěvek důkazem toho, že i nemožné, bývá možné, stačí jen vytrvat.

V rámci svých přednášek a workshopů jsem nejednou použil v rámci popisů své činnosti i větu, že „MÁ CESTA ZAČÍNÁ TAM, KDE JINÍ KONČÍ“

Již v dobách školní docházky jsem preferoval dlouhé trati, před krátkými sprinty. Ne že bych na krátkou vzdálenost nedokázal vyrazit, ale nevydržím tak rychle běžet dlouho. Na dlouhé trati si však tempo stanovuji sám a dokáži si ho držet dlouho. Délku svého běhu, či pohybu nestanovuji na rozdíl od jiných v kilometrech, ale v čase. Běžím již desetiletí a vím, že další budu běžet, protože je to třeba, abych dosáhl svůj cíl.

Protože mne však nohy již bolí pořídil jsem si pomocníka, jmenuje se E-MOTION a já pevně věřím, že v době, kdy budete číst tyto řádky, bude již na mém youtube kanále první a jistě ne poslední video ukazující na to, jak elektrické jednokolka dokázala změnit každodenní život člověka s amputovanou dolní končetinou, či dokonce oběma.

Uvidíme. Blížím se totiž ke konci Bodu Zlomu a to, zda-li jím bude, či nikoli závisí jen na mně a na skutečnosti, zda-li budu schopen dnes ještě napsat příspěvek jeden.

Další.

Hodný času, který je nový a výjimečný.