Čas je náš nepřítel,
zní často z řad politiků, a i proto pravděpodobně dělají plány na 30 let dopředu a dobu, kdy už oni dávno v politice nebudou a budou se opalovat na zahradách svých vil postavených za cizí peníze. Čas je náš nepřítel zní na výrobních poradách, kde se dohaduje kolik směn mimo plán bude ještě třeba.
Čas je náš nepřítel, zní na konferencích, kde mluvčí v roli jediného herce nehledí na čas a prezentace, které si připravili, prodlužují do nekonečna, získávajíce tak na svou bojující stranu Ty, kteří přijdou po nich, protože i jejich nepřítelem se čas stane.
Když už nevíte, jak se vymluvit, svedete to na čas.
Včera vyšel článek o přednášce na business konferenci v Rize, hlavním městě Lotyšska. Tématem mé přednášky byl PRŮMYSL 5.0 a je nasnadě, že se mnoho diskutujících v rámci dotazů a následné diskuze o přestávce ptalo, proč ne 4.0.
V den napsání tohoto článku, před téměř 20 dny, vyšel na serveru Idnes zajímavý článek, resp. komentář pana Lukáše Kovandy, hlavního ekonoma společnosti CYRRUS. Tento nese název Blamáž jménem Průmysl 4.0. Článek mohu všem doporučit, protože se jedná o jeden z prvních, kde se na Průmysl 4.0 dívá ekonom. Pan Tomáš Sedláček to samozřejmě činí také, ale spíše v obecnější rovině, a dělal to relativně nedávno i spisovatel a publicista Ondřej Neff, ale on z pohledu autora sci-fi, manžela a člověka, který mnoho času na výrobních linkách továren nepobyl.
Všichni říkají jedno, co vyjadřuje nejen první výraz nadpisu komentáře pana Kovandy, ale i mé vlastní články a důvody, které iniciovaly vznik INDUSTRY 5.0, která již napravuje na mnoha místech škody vzniklé uctíváním čísla 4.0.
Ovšem to nebyl jediný impuls pro dnešní příspěvek. Tím druhým byl článek, který se jen o den dříve objevil v jiném online mediu, konkrétně na serveru E15 a který nese dlouhý název Podíl pracujících důchodců je v Česku pod evropským průměrem. Chodit do práce se jim moc nevyplatí.
Doporučuji si nejen přečíst články samotné, ale i komentáře pod nimi, které mimo jiné dobře odráží odlišnosti čtenářských skupin, pro které to, či ono medium informace přináší.
Při všech těchto diskuzích hraje čas podvědomě velkou roli, protože zatímco stroje a automatizace mají dohnat čas ztracený, snaží se ten ztracený dohnat lidé v seniorském věku.
Řešení přitom existuje poměrně prosté, přestat čas vnímat jako nepřítele, ale učinit z něj druha s nímž je příjemné být. Tento článek píši v sobotu, tedy v den, kdy většina lidí odpočívá od práce, kterou vykonává po pět pracovních dní týdne. Píši ho v tu samou sobotu, kdy jsem na jednu ze sociálních sítí se kterými pracuji umístil následující obrázek s popisem.
Pro mnohé je víkend časem odpočinku od práce. Pro ty, kdo chtějí vytvořit svět bez odpadu a plýtvání je víkend čas, kdy mohou o to intenzivněji pracovat na dosažení tohoto cíle a mimo jiné i vytvářet podobně kouzelné výrobky. Tento je vyroben z vyřazených gramofonových desek.
Zatímco v PRŮMYSLU 4.0 je na čas nahlíženo jako na nepřítele, stává se ten samý čas v PRŮMYSLU 5.0 společníkem tvorby. Partnerem při vytváření budoucnosti, v níž nebudeme muset spěchat, abychom něco zažili a viděli, my se budeme moci zastavit a uvidět tak mnohem víc.
Na závěr si dovolím přidat větu, kterou jsem slyšel jen před nedávnem
PROTI VĚKU NENÍ LÉKU.
Nemohu s ní však souhlasit, protože smysluplná náplň života k níž patří práce, přátelé, rodina apod. jsou lékem nejlepším.
