Cesta lemována je květy

Na konci měsíce října jsem měl tu čest a byl jsem pozván jako jediný zahraniční mluvčí k tématu INDUSTRY 5.0 na konferenci ve městě Roubaix. Mnohým se vybaví destinace cyklistického závodu a některým jako kolébka Francouzské, ale i světové módy.

Nebyl jsem pozván jako model (s podivem) nýbrž jako otec INDUSTRY 5.0 a i autor prvního zveřejněného článku, který specifikoval funkci PRŮMYSLU 5.0, průmyslu o kterém, kromě mnoha jiných témat, byla na konferenci týkající se udržitelnosti v módním průmyslu, řeč.

Cesta nezačala dobře.

Pět hodin před odletem do Bruselu, přes který jsem naplánoval svou cestu, mi přišla ze strany letecké společnosti ČSA krátká zpráva, která mne informovala, že můj let „byl zrušen z důvodu pokračující stávky“. S ohledem na to, že jsem měl odlétat v sedm ráno, dovedete si představit mé nadšení.

Díky internetu bylo možné zajistit alternativu. Jel jsem autobusem. Namísto 4 hodin cesty jsem do destinace dorazil po pouhých 26 hodinách a byl jsem, unaven.

Naštěstí jsem, jako v mnoha jiných případech, plánoval svou cestu s časem na odpočinek, který potřebuji proto, abych dokázal plný síly přednášet a předávat myšlenky publiku.

Publiku, které prominulo mi absenci vzhledu modela.

A bohužel mi muselo prominout ještě jednu drobnost, kterou byla absence Francouzského jazyka, kterým nevládnu.

Nedostatky Byly odpuštěny.

Oduštění přišlo v okamžiku, kdy jsem se postavil před publikum, a začal mluvit.

Nemluvil jsem o módě. Nemluvil jsem o trendech. Nemluvil jsem o stylech. Nemluvil jsem o materiálech. Hovořil jsem jen o tom, jak může vypadat svět bez odpadu a plýtvání a také o tom, jak vypadá ten dnešní, který je obojího plný.

A víte co?

Publikum přestalo vnímat mou 60 let starou montérkovou blůzu. Přestalo vnímat mého motýlka z gramofonové desky, začalo vnímat obsah, Obsah, díky kterému mohou obléci svět ve formě na kterou budou hrdí nejen oni, ale i jejich děti a další generace obývající jedinou planetu na které zatím dokáží lidé žít, planetu Zemi.

Velmi silným zážitkem pro mne bylo, že na rozdíl od jiných prezentací, posluchači neodcházeli, ale přicházeli a bylo jich stále více až zablokovali vstupní dveře. Posluchači reagovali na má slova stejně, jako to dělají ti v tuzemsku, na Slovensku, v Litvě. Tak jak to dělají ve školách, domech seniorů i ve firmách, které se rozhodli změnit a již nechtějí generovat odpad, ale raději budou generovat profit.

Přede mnou seděli LIDÉ

Ne tituly, funkce, firmy.

LIDÉ.

Většina perfektně oblečena, s citem pro detail. Lidé, kteří módu navrhují, vyrábějí, píší o ní, nosí ji, určují trendy a vyvíjí materiály, které budou součástí módy zítřka. Ti všichni poslouchali.

Poslouchali mou zdaleka ne perfektní angličtinu, neposlouchali gramatické nedostatky, ale vnímali obsah. A to bylo a je důležité.

To, že se nejednalo jen o můj pocit dokázala nejen skutečnost, že k druhému tématu přišlo opět více lidí, i když má pozice byla jen před-mluvčím kulatého stolu, ale i skutečnost, že jsem byl požádán neplánovaně o hodinový workshop v druhý den konference.

Co jsem si odnesl?

Pocit, že můžeme svět změnit a nejsou k tomu třeba miliardy dotačních peněz třetích stran a charitativních sbírek. Můžeme ho změnit, protože to chceme.

Bez ohledu na náš věk, postavení, stav konta, funkci

Dokážeme to, protože jsme LIDÉ

A věřím, nejen, že nejsem v ROUBAIX naposledy, ale že příště bude shodné téma rezonovat napříč celou konferencí a já dostanu možnost prakticky změnit ještě více, než jsem tomu učinil v posledních dvou dnech.