Čistě Českem

Elektrická jednokolka není hračka a už vůbec ne hračka pro děti. Spojuje v sobě dopravní a rehabilitační prostředek a její vliv na hluboké kosterní svalstvo je přirovnávám k balančnímu zařízení BOSU (půl míč), s tím rozdílem, že Vás během cvičení sveze z místa A na místo B

A často ještě mnohem dál

E-MOTION není jen osobní elektro-mobilita, jsou to také Emoce, a to často Emoce tak silné, že Vám vženou slzy do očí.

I přes tyto skutečnosti se rozhodli jak politici, tak velké firmy, které o sobě tvrdí, že čistá mobilita je jejich hlavním cílem, osobní mobilitu a E-MOTION ignorovat. Jako by neexistovala, a to i přesto, že o ní byli nejednou informováni.

Důvod není třeba hledat dlouho, naopak je naprosto jasný a zřetelný.

Je to profit.

Často ten vlastní, osobní.

Čistá osobní mobilita totiž pro svůj rozvoj nevyžaduje miliardové investice na posílení rozvodné elektrické sítě. Nepotřebuje rychlo a super nabíječky, které za další miliardy umožní „tankovat“ elektřinu vozům za miliony. Nepotřebuje hyper a super dálnice, a silnice, které se staví s garancí pravidelných oprav na další desítky let.

Ale i E-MOTION něco potřebuje

Tím prvním, co potřebuje jsou jezdci E-MOTIONEERs. Lidé ochotní obětovat svůj čas pro druhé. Lidé respektující druhé a lidé pro které Čistá Budoucnost znamená víc než jen řádek ve výroční zprávě. Jsou to lidé, kteří investují vlastní prostředky i čas a nečekají, že to někdo udělá za ně, či že dostanou něco zadarmo.

Tou druhou podmínkou jsou stroje. V mém případě se jedná o elektrické jednokolky. Stroje menší než cestovní kufr, které v mnoha variantách a provedení nabízí E-MOTION v celé jejich kráse. K provozu jim stačí dobrý jezdec, či jezdkyně a možnost připojit se na hodinu až tři ke standardní elektrické síti, aby za dobu „tankování“ odsály méně šťávy než plná rychlovarná konvice na jeden ohřev vody na kávu či čaj.

Další podmínka není.

Protože cesty, po kterých je možné jet, zde již jsou a nejmenují se dálnice, silnice či jen cyklostezky, stejně jako čas, s nímž nesoupeříme, ale žijeme v harmonii pohybu a prostoru.

Je jedno je-li nám skoro padesát, osmdesát, či dvacet. Skutečným E-MOTIONEERem se stáváme v okamžiku, kdy se staneme se jízdou. Staneme se E-MOTION.

Nepotřebuji ke své cestě sponzory.

Nepotřebuji k ní ani dary.

Mám k ní vše.

A proto se vydám, až přijde správný čas na trasu po krajině, po lidech, na trasu k čisté budoucnosti. A po trase si dovolím psát zápisky z cest, které na tomto blogu budou dány jako návod pro ty, kteří chtějí a jsou ochotni, pro změnu něco udělat a tím něčím, je se změnit, aby změnili druhé.