Poslední týden prázdnin začal. Děti a studenti školou povinní se těší až zase zasednou do lavic a učitelé, kteří již školu připravují se těší na totéž. Rodiče se hrozí, co budou dělat se zbytkem nevybrané dovolené a ministr školství připravuje si svoji řeč.
A já se připravuji na cestu do Švédska
Proč?
Protože je tam hezky a po třech letech od zahájení diskuze o implementaci procesů systematické prevence vzniku odpadu se ozvaly švédští partneři s žádostí dozvědět se více.
S ohledem na to, že jde o zájemce na politické úrovni, je to docela rychlé, protože například těm v tuzemsku to trvalo pět let.
Do Švédska se chystám díky již pátým měsícem otevřené sesterské organizaci IBCSD LAB MORAVIA. Právě ona totiž celou cestu zorganizovala, a hlavně bude nosnou osou této cesty. Já si dovolil trochu cestu obohatit a nabídl v rámci ní jednání s politickým vedením Švédského státu a ministerstev a několika dalšími firmami, včetně například společnosti TETRAPACK s jejímž vedením jsem měl možnost hovořit při jedné ze svých prvních zahraničních přednášek na téma systémové prevence vzniku dopadu a průmyslu 5.0 14.září 2017, tedy před téměř dvěma roky. Jak má přednáška zněla si můžete poslechnout níže, abyste mohli posoudit, jak se od té doby vyvinula.
Při pohledu na video si uvědomuji, proč se těším na každou další přednášku, či každý další workshop. Důvod je prostý, v publiku totiž vidím pokaždé více diváků a v každém z nich vidím člověka který nechce žít na globální skládce, ale na modré planetě, kterou naši předci kdysi nazvali Zemí.
Jen dvakrát se mi stalo, že v publiku seděli zástupci odpadových společností, či jejich lobbisté a pokusili se téma narušit a nabourat tok myšlenek, které jsem předával.
Nikdy se jim to nepovedlo
Byli umlčeni sálem
V jednom případě dokonce ostentativně zástupce odešel, ovšem za bouřlivého potlesku zbylých účastníků.
Věřím, že Švédská cesta bude na trase globální expanze, kterou jsem si dovolil definovat již před započetím činnosti IBCSD LAB. Plzeňská pracovna je totiž základem a mozkem celosvětového organismu jejímž cílem není parazitování na systému, či zahubení druhých, ale vytvoření nového, pevného základu rozvoje průmyslu a společnosti.
K mým vánočním narozeninám minulého roku mi můj bratr ekonom daroval knihu nazvanou JEDNÁNÍ S OBRY se slovy, už ji budeš brzy potřebovat.
Měl pravdu.
Kniha byla zajímavá (již jsem ji v blogu zmiňoval), nejzajímavější však byla pro mne skutečnost, že mnoho z věcí, které autor tohoto bestselleru zmiňoval již dávno dělám a považuji je za standard.
V aspektu této knihy je pak zvláštní pozorovat, jak se obři zmenšují, odkrajujíce kusy vlastních těl (nazývají ozdravení), neuvědomují si při své velikosti, jak mizí hrozba vyplývající z jejich vlastní velikosti. Proces je to postupný, z pohledu cestovatele časem však jasně rozeznatelný a proto ti, kdož zvali mne do svých sídel, aby si mne poslechli a nikdy se již neozvali jsou ochotni přijet do mé pracovny a za čas v ní strávený mi zaplatit jen proto, že se dozví to, co jsem jim říkal již před lety a zdarma.