Víra v míru

Včerejší příspěvek byl o číslech, která všechny zajímají z důvodu jejich hodnoty. Přepočítána na zisk často definují ty, kterým říkáme TI NEJLEPŠÍ a vytváříme jejich žebříčky doufaje, že nám řeknou jak na štěstí, které z materiální bohatství plyne.

Dnes se však chci podívat na čísla jinak

Nezajímá mne jejich hodnotová podstata, ale estetická

Je to již více než tři měsíce zpátky, kdy se mi v jeden den sešlo v mém životě a práci několik čísel, které mi udělala radost.

Tím prvním bylo číslo 96 – značí věk, kterého se dožil můj dědeček, s nímž i v tomto věku mohu vést mnohé diskuze a projíždět svět na strojích bez výfuku.

Tím druhým bylo číslo 70 – značící věk jeho dcery, mé maminky, která celý svůj život věnovala druhým mne samotného nevyjímaje

Třetím je číslo 5000 – značící počet členů mé profesní sítě LINKEDIN

Čtvrtým číslem je 199 – to je počet básní zveřejněných do onoho dne na sítí básníků POETIZER

Pátým číslem je 1000 – to je počet použitých kabelových bubnů, které jsme stačili za necelý měsíc od zahájení projektu zachránit před skládkou

Šestým číslem je 1 – to označuje prvního zahraničního Rakouského klienta, který se přidal do systému popsanému v čísle pět

Sedmým číslem je pak 0 – ta označuje objem prostředků, dotací, finančních darů, které byly během šesti let poskytnuty na projekt budování SVĚTA BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ

Bylo to sedm čísel, které se u mne sešly v jednom okamžiku, ne proto že by se musely v jednom okamžiku stát, ale proto, že mne obklopily tak intenzivně, že jsem si uvědomil jejich přítomnost a skutečnost, že jich je shodně jako pracovních dní pracovního týdne.

Neptám se politiků, kdy mohu a kdy nesmím pracovat, stejně jako se na totéž neptám bohů.

Kalendář slouží jako mapa toku řeky, ne však přehrada, na které vytvářím si hráze, abych zastavil čas a mohl pak pustit proudem ten, co se mi podařilo zastavit abych mohl dohnat vše, co jsem nestihl.

Již vícekrát jsem ve svých blozích, či blogách, zmiňoval, jak vnímám čísla a jak mi změna mé práce pomohla stát se s časem rovnocennými partnery a nikoli nepřáteli.

Ekonomická hodnota je důsledek mé práce, nikoli její cíl a snad i proto, či možná právě proto jsem bohatým. Nikoli materiálně, ale duchovně, mám totiž to, co si mnozí z žebříčku nejbohatších nemohou koupit – mám svobodu, čas a život, který řídím já, ne druzí.

Tuto skutečnost mi mimo jiné vždy připomene i výraz v očích lidí s nimiž hovořím při svých E-MOTION jízdách krajinou, když zastavím se, abych vysvětlil, že jízda není zázrak, nepočítáme-li za něj aktivní práci hlubokého kosterního svalstva, které díky elektrické jednokolce zpevňuje a stabilizuje nejen sebe sama, ale i zbytek těla.

Čísla jsou pro mne obrazy a některé z obrazů, rozpadají se zase na čísla stejně jako lidé, kteří neuvědomují si, že to na co jsou tak pyšní, stav jejich konta a bohatství, není nic jiného než JEDNIČKY a NULY.