Diplomaté na talíři
Při psaní dnešního příspěvku jsem po dlouhé době měl problém s jeho správným názvem. Píši jej v rámci druhého dne akce, kterou je hromadné setkání s tuzemskými ekonomickými diplomaty a zástupci Czech Trade v daných zemích. Na jednom místě téměř stovka lidí, kteří by měli pomáhat rozvíjet business a jsou za to placeni.
Akce je to tak velká, že jediným místem, které si státní pokladna mohla dovolit je Výstaviště v Letňanech, resp. jeho konferenční budova.
Je to místo, jehož přízemí je vyhrazeno „píchačkám“ pro státní zaměstnance a občerstvení, horní patro je pak v řadách umístěnými stoly rozporcováno do komfortních zón jednotlivých zemi. Každý stůl, 4 židle, obsazeny často jen jedním z pracovníků státu.
Každý z účastníků, který měl zájem o setkání s diplomaty, měl možnost zaregistrovat si až deset jednání, a to bez znalosti časového rozsahu a harmonogramu, což mohlo způsobovat problémy s plánováním. Po vyplnění on-line formuláře, který kromě jiného GDPR neřešil, se následně objevila v e-mailové schránce zpráva obsahující časová okna, která daný uživatel obdržel. Ke cti tvůrce, byla znát snaha (minimálně v případě mém a dalších dvou partnerů), seřadil jednotlivá jednání hned za sebou, a učinit tak strávený čas efektivní, což jako logistik oceňuji.
Ocenil jsem i první dvě jednání týkající se konkrétně Dánska a Estonska.
Důvodem nebyla měkčí židle, či větší stůl, ale skutečnost, že pan i paní, kteří mi seděli naproti, věděli, kdo k nim přichází. Strávili totiž část svého času zkoumáním, co dělám, co dělá moje společnost.
Ono začít jednání s neznámým člověkem odpovědí na otázku „KDE MÁTE JEDNOKOLKU“ není vůbec nepříjemné, stejně jako na dotaz „JAK SE VLASTNĚ PŘEDCHÁZÍ VZNIKU ODPADU“
Obě jednání pro mne byla pozitivním utvrzením skutečnosti, že jsem na správném místě a ve správný čas.
To se bohužel nedá říci o zastoupení z USA.
U stolu seděli 3 pracovníci, navíc na špatné straně stolu, takže jejich návštěvníci byli nuceni sedět zády ke schodům, kam se hůře vstupovalo, ale budiž.
Ze tří byla jen jedna osoba aktivní
To že nikdo nevěděl, kdo to vlastně přichází, či co dělá, to dokáži pochopit. To že budou dva ze tří jen otráveně sedět, zatímco třetí, nejmladší je proaktivní, již méně. Ovšem netrvalo dlouho, než jsem si uvědomil, že zatímco ti dva pánové přišli do zaměstnání (které výjimečně není v Chicagu, ale Praze), přišel třetí pracovat.
Všichni tři měli plat jistý.
Navíc dle funkce na vizitce si myslím, že plat každého z oněch nemluvících mužů byl násobkem toho třetího.
Tento text píši na začátku druhého dne, kdy mne čeká 7 dalších jednání, s ohledem na ca 10% objem účastníků prvního dne se však pokusím jít opět proti proudu a využít času zástupců bez schůzek a budu v jejich volném čase jednat právě s nimi. Uvidíme. Zda-li uspěji.
Uspěl jsem. Z 10 plánovaných osobních jednání jich bylo 26 + 3. Ty tři třešničky na dortu mne obzvláště těší. Jednalo se totiž jednání s panem Florišem, s panem Mikeskou a s panem Procházkou, a zatímco s prvními dvěma již aktivně spolupracuji těším se, že se třetím bude naše spolupráce stejně aktivní, protože technologie, kterou společnost pana Procházky přináší do SVĚTA BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ patří a dokonce ji bude možné kombinovat i s další, které již na trh pomáháme.
P.S. Paradoxem celé akce, bylo stravování. Zatímco státní a polostátní zaměstnanci měli občerstvení zdarma, museli si ti, co je platí ze svých daní, své jídlo a pití platit. 55,-Kč za horkou vodu s pytlíkem čaje je přeci láce, že?
P.P.S Donut nebyl v ceně, dokonce nebyl aní ke koupi. foto bylo pořízeno v části vyhrazené státním zaměstnancům.
