Dluhopisy a stojící palivo

Jen několik dní po začátku měsíce února zužovala naši republiku krutá zima doprovázená nečekaným sněhem. Zatímco radnice některých měst vyzývaly občany k opatrnosti v ulicích, jiné vyhlásily kalamitní stav s doporučením počkat s vycházením na jaro.

Bylo to ve stejné době kdy se lesům začalo říkat stojící palivo a novináři s investory objevili, že slovo dluh, v názvu produktu, neznamená zisk, ale pravý opak.

V únoru však toho, jak je u nás v republice zvykem, přicházelo mnohem více.

Žaloba na prezidenta republiky

Důkazy o premiérově vině a nekrytém bohatství

O prvním hovězí, které zvládlo cestu přes oceán, aniž by kdy opustilo starý kontinent.

Či o dovozech pracovníků z ciziny, kteří se přijeli podívat, jak vypadá konec snů o lepší budoucnosti.

Prostě Český únor takový, na jaký jsme zvyklí, a to i přesto, že osmička není poslední z číslic.

Přiznám se, že mne stav nepřekvapuje, což však nepovažuji za důvod mlčet, právě naopak. Na počátku února jsem vstoupil na novou sociální síť a nestačím se divit, kolik nás je. Koho? No přeci básníků. Sociální síť se jmenuje POETIZER a je možno ji nalézt na stránkách www.poetizer.com . Za jejím zrodem nestojí žádný zahraniční guru a investor, ale bratr ekonoma Tomáše Sedláčka, Lukáš, který již řadu vede a řídí vzdělávací institut ELAI.

Proč jsem se stal členem?

Od roku 1989 píši, kromě článků, i slovo vázané, či chcete-li básně, nebo poezii a i přesto, že mé výtvory zatím mělo možnost číst jen malé množství čtenářů, všichni mi říkali, že nepíši vůbec špatně. Proto jsem se, poté, co pan Sedláček na LINKEDIN zmínil existenci www.poetizer.com, stal jsem se nejen členem, ale i aktivním spolutvůrcem obsahu a jsem rád, že již krátce po zveřejnění prvních „děl“ našel jsem spřízněné duše a jejich počet každým dnem roste, stejně jako roste i objem básní, které nejenom napíši, ale i přečtu.

Pro mnohé, může poezie znamenat jiný výraz pro ZTRÁTU ČASU, opak je však pravdou.

Nejenom, že se člověk naučí vyjadřovat plynule, ale dokáže nalézt i nový výraz slovu zkratka, a vložit myšlenku mnohem intenzivněji, do mnohem kratšího časového úseku odpovídajícího jednomu přečtení.

Podíváte-li se na politickou scénu, vypadá to, že by básníky potřebovali víc než koza drbání.

Politici se totiž vyžívají v pravém opaku. Délka a objem proslovů narůstá, a myšlenky schází.

Když náhodou, se nějaká objeví, je v následujících hodinách potlačeno pravý opakem, přičemž obě polohy jsou jedním a tím samým mluvčím současně obhajovány jako správné a korektní.

Na závěr, který bude, jak jistě tušíte poetický, si dovolím podotknout, že poezii miluji ještě z jednoho důvodu, nemá důvod LHÁT. Měli by si to uvědomit mluvčí společností, kteří se snaží poetičností svých projevů přeměnit lež na pravdu, ale věřte mi, ono to nefunguje a to ani, když budete říkat, že:

„Díváme se na osobnost, na jejich motivaci a na to, jak zabezpečí rodinu po dobu dvou let, kdy tu budou pracovat. Chceme, aby byli v pohodě a nezávislí. Nebrali jsme moc žen, které zpravidla mají doma malé děti, a kdyby se doma něco stalo, měly by tendenci odjet,“ vysvětluje Markéta Pavelková, personální ředitelka Makra.

Na závěr si Vám dovolím předložit jedno ze svých „děl“ napsaných na a pro síť básníků a věřím, že pochopíte, proč tento příspěvek do mého blogu nejen vznikl, ale i to, proč nehodlám mlčet, a to bez ohledu na to, jaký je měsíc.

MY BÁSNÍCI OVLÁDNEME SVĚTY

Musím si najít v kalendáři

kdy básníci se správně páří

a pak svými orgiemi

pokryjem moře stejně tak zemi

Tasiti pera, tužky a displeje

kdo chce nás hasit

jen těžko uspěje

až totiž dobudem Zemi

Vesmír bude nám otevřený

Něco však ztratíme

to jsem si jist

čistý svůj štít

inkoust ten totiž

nepůjde

smýt