Dva přístupy – jeden týden
Dva přístupy – jeden týden
Poměrně často slýchám větu o tom, že venku se lidé mají líp. Politici tam nekradou. Slunce svítí když má a prší, když je třeba. Z úst pana prezidenta jistě brzy vyjde i moudro, že červená je vlastně nejlepší barvou a mohli bychom přistoupit k modifikaci naší vlajky, tak jak navrhuje jeden uživatel sociálních sítí.
Nejen pětileté působení v japonské korporaci, ale i práce pro různé firmy, národnosti, či v různých zemích mi však potvrdilo, že každá mince má dvě strany, když už není všude chleba o dvou kůrkách.
V každém případě mne zaujala v polovině května zajímavá zkušenost z Velké Británie, zkušenost, která ukazuje stejně jako u nás, že politika a business jsou od sebe tak vzdálení, že jediným společným pojítkem jsou peníze, ty totiž protagonisté na obou stranách mají nejraději na světě.
První zprávou, kterou jsem si s chutí přečetl byl „návrh“ britského minstra životního prostředí pana Bena Bradshaw, aby zákazníci nechávali obaly od zboží přímo v obchodech, kde zboží zakoupí, tím nebudou zatěžovat odpady (obalové odpady činí až 74% domácího odpadu), své vlastní peněženky a prostředí, ale ponechají je na místě, kde bude snažší provádět efektivnější svoz k následnému zhodnocení.
I přesto, že řeč a návrh pana minstra neobsahovali slovo DOTACE čí EVROPSKÝ DOTAČNÍ PROGRAM, vzbudil jeho návrh velice pozitivní emoce v zemi, kde kromě jiného vznikla globální aktivita ZERO WASTE WEEK a pochází z ní mnoho zastánců boje proti plýtvání a odpadu.
Pro ty z Vás, kdo vládnete angličtinou doporučuji si originální článek přečíst, krásně totiž potvrzuje i mou osobní zkušenost, že zatímco odpadové společnosti a jimi často sponzorované neziskové organizace hovoří v souvislosti s recyklací o snižování objemu odpadu, je pravý opak pravdou a celkový objem generovaného odpadu prudce narůstá, čemuž napomáhají i další a další barvy v odpadové duze, kterou nemůžete sice vidět po dešti na nebi, ale každý den (i bez deště) v ulicích svých měst.
Druhá zpráva, která do mých hlavových senzorů dorazila jen o jeden den později, mne usadila a to doslova. Přišla také z Británie, jen to nebylo z Londýna, ale z Bristolu. Tam se totiž rozhodla tamní obchodní síť ASDA přestat prodávat nebalené ovoce a zeleninu a vše krásně umísťuje do plastových sáčků.
Článek sice neříká, zda-li tento krok zdůvodnilo vedení, stejně jako u nás, zákaznickým komfortem, či hygienickými normami, či něčím jiným, co však ukazuje, je odlišnou reakci nakupujících na toto „DOBRO SHORA“
Jak na to reagovali zákaznící? Obaly začali přímo v obchodech strhávat, nechávat je tam, aby si mohli vybrat jen tolik, kolik opravdu chtějí a v kvalitě, o které se mohou dotykem, čichem i zrakem přesvědčit u každého jednotlivého kusu.
Na vyjádření obchodní sítě, zatím noviny čekají.
Tak to vidíte, zatímco v tuzemsku bez DOTACÍ ani ránu, a pan Ministr zemědělství a životního prostředí přemýšlí nad dalším ročníkem miss kompost podstatně déle než nad smysluplností pronášení slov, dodaných mu odbornými rádci, kteří z každé otočené koruny, získají dvě, i to je totiž kouzlo politické ekonomiky, kde největší neplatí a ti co nemají co do úst, jim musí platit obědy.
Ještě, že pan prezident prosazuje změnu jídelní kultury z příboru na jídelní hůlky. Jednu nosí s sebou již dlouho, protože trénink dělá mistra.
