E-MOTION a rychlost přerodu

Koncem roku 2014 jsem poprvé ochutnal elektrickou jednokolku (dvokolku) a poznal, že stojím na stroji, který změní můj život. Zdaleka jsem však netušil, jak hluboce to udělá. Od té doby jsem na jednokolkách ujel více než 30.000 km a měl možnost ukázat, co jízda znamená více než 10.000 jezdců a jezdkyň.

V roce 2015 jsem založil hnutí čisté osobní elektromobility a nazval ho E-MOTION.

Výraz vyjadřuje nejen Elektro-Mobilitu, ale i Emoce, které jsou s jízdou na elektrických jednokolkách spjaty.

Právě ony u jezdců nazývaných E-MOTIONEERS, převládají a jsou tahounem další jízdy.

Jízdu už čtyři roky i učím a možnost svést jsem umožnil potenciálním i budoucím jezdcům v objemu uvedeném výše. Každý měl své problémy, mouchy, které bylo třeba vychytat, ale většina dokázala dříve, či později jet sama.

Až na jednu výjimku.

Je jí mladý muž, který jednoho pátečního poledne, po předchozí domluvě, dorazil do mé plzeňské pracovny, aby se s jednokolkou, na kterou by rád přesedl ze své elektrické koloběžky, seznámil. Strávili jsme spolu příjemné dvě hodiny.

Stejně jako ostatní žáci dostal příděl teoretických znalostí a pak krůček po krůčku v mých rukách začal ochutnávat samotné E-MOTION. Nebyl příliš výjimečný, a snad jen skutečnost, že mu zatáčení šlo lépe než ostatním, mohla indikovat jeho odlišnost.

Po tréninku již odjel, s mou malou pomocí na svém staronovém stroji pořízeném díky režimu TRADE-IN na plzeňské nádraží, z něhož odjížděl směrem k domovu, stejně jako jezdkyně o čtrnáct dní dříve.

S E-MOTIONEERs, které učím, rád zůstávám s kontaktu, a tak jsme byli dohodnuti i spolu.

Zpráva, která mi v podobě SMS přišla druhý den krátce po poledni mne však (a to doslovně) usadila.

„Dobrý den pane Rada, už mám dnes najeto 18 km“

Cože? Druhý den? To musí být chyba.

Nebyla a jezdci se E-MOTION tak zalíbilo, že ve slunečném odpoledni přidal ještě dalších 8 km.

26 km druhý den poté, co poprvé stoupl na jednokolku je a nemyslím, že jen v tuzemsku, naprostým unikátem a rekordem hodným zápisu do knihy rekordů.

S ohledem na to, že křivka učení jízdy na elektrické jednokolce je delší, než na kole a jednotlivé prvky se běžně učí v řádu dní, tak aby jezdec, či jezdkyně získali jistotu by mne zajímalo, jak dlouho se nový člen rodiny učil v dětství jízdě na kole.

Tak jako tak si již jízdu užívá, a to nejen do práce, ale i ve volné době a stroj, který si pořídil na rozježdění již byl nahrazen jiným, silnějším, takovým, který plně splňuje požadavky zkušeného jezdce na výkon a dojezd.

Příhraniční oblast, kde jezdí je hornatá a jak sám říká, žije v ní celý život, ale nikdy je nepoznal tak, jako ze stupaček elektrické jednokolky. Navíc volnost rukou, kterou neměl na své elektrické jednokolce dává prostor dalším netušeným možnostem a ruce jsou volná jako křídla.

Naučil se jednu důležitou věc.

Rychlost není důležitá, když máte čas a ten je u každého E-MOTION stroji přibalen v základní výbavě.

P.S. V závěru jen malý dovětek. Tento samý jezdec mi včera, tedy po čteřech měsích of napsání tohoto příspěvku zaslal SMS. „Pane Rada právě jsem překonal 2.000 km. Děkuji. Změnil jste mi žívot“

To jsou zprávy, které potvrzují, že jsem s šířením  E-MOTION učinil správné rozhodnutí.