E-MOTION – Cílem je Čas

Mám o kolečko víc, a to již déle než tři roky. Za tuto dobu jsem se naučil, že limitem jízdy na elektrické jednokolce není stroj, nýbrž jezdec. Při přípravě na akci ČISTĚ ČESKEM, při které chci objet Českou republiku jsem si však uvědomil, že největší překážkou je pro mne…

doba kontinuální jízdy.

Ano je to tak. Nová elektrická jednokolka, konkrétně KINGSONG KS18L, mi dává více svobody, než dokáži pobrat a tato se neprojevuje jen terénem, které 18“ kolo spolu se zkušeným jezdcem zvládá, ale (a to hlavně), časem, který dokáži strávit kontinuální jízdou.

Již krátce po zahájení své vlastní E-MOTION cesty jsem díky pocitu, který jsem měl, začal přirovnávat jízdu na elektrické jednokolce k lyžování, speciálně pak ke slalomu na lyžích. Sdílejíce tuto skutečnost s ostatními jezdci, v jedné diskuzi jsem použil výraz CITY SKIING, který byl převzat a stal se nedílnou součástí naší terminologie.

Učím-li jízdě, činím tak často i proto, že lidé, kolem kterých projíždím, říkají „ten je línej i chodit“. Zastavím a nabídnu jim test jízdy. A jsou-li svolní, což po prvotním záporu, po němž následuje vysvětlení a změna názoru, je většina, stačí několik vteřin na stroji, aby zjistili, že opak je pravdou. Pak využívám často příměr s lyžováním, kdy je vyzvu, aby si představili jet v kuse, a to bez přestávky, vleku, svačinky apod. hodinu, či dvě slalom na lyžích. Taková je totiž práce těla.

Ještě jsem nenarazil na někoho, kdo by řekl, „bez problému“

Nový stroj KS18L mne nelákal svou maximální rychlostí 50 km/h, ale udávaným dojezdem až 100 km na jedno nabytí. Už při jeho objednávce jsem tušil, že problém nebude ve stroji, ale ve mně samém a ve dny, kdy píši tyto řádky, se mi to potvrzuje.

Včera jsem ujel 67,7 km. Ráno malých 22,1 jako rozjížďku na níž jsem pořídil kromě jiného i video níže dokazující, že k jízdě lesem nepotřebuje 18“ kolo cestičky.

Odpoledne pak 45,6 km. Druhá z tras trvala 3,37 hod a byla zatím nejdelší kontinuální jízdou, kterou jsem učinil. Po návratu do kanceláře mi baterie indikovala možnost jet ještě 28 km, ale já bych to nezvládl a měl jsem co dělat, dojet na druhé jednokolce domů, abych si mohl odpočinout.

Ti, co mne znají lépe, než ostatní jistě tuší, že jsem si nevybral asfaltové cesty a silnice, ale že jsem se snažil jet mimo ně, speciálně pak lesní úsek ze Starého Plzence na Hrad Radyně stál za to a místy jsem musel jednokolku vést, a to i přesto, že si myslím, že by jízdu zvládla, její jezdec se však musí ještě hodně učit, aby dokázal zkombinovat prudký svah, kořeny a kameny. I přes tyto úseky a celkovou únavu jsem však většinu cesty jel, a proto cesta dolů do obce Losiná a následně Černice, byla již projížďkou růžovým sadem.

V této kombinaci bylo nebyl problémem nájezd, i když mi dal zabrat, ale právě doba tří a půl hodiny, která mi ukázala, že bude nutné nejen více trénovat délku kontinuální jízdy, ale i přeplánovat celou cestu tak, abych krátké přestávky dokázal integrovat tak, že k částečné regeneraci bude docházet již během samotné jízdy.

Den po tomto krásném a náročném zážitku se však chystám vyrazit znovu. Vždyť víte MÁM O KOLEČKO VÍC.