E-MOTION ve službách státu
Když se v posledních dnech roku 2014 zrodilo E-MOTION vypadalo to, že se svět změní jen pro jednu osobu, a to pro mne. Čas však ukázal, že dále od pravdy jsem být nemohl. Nejenom, že v tuzemsku počet jezdců a jezdkyň překročil tisícovku (počítaje jen jezdce na elektrických jednokolkách),
ale jezdců a jezdkyň užívajících elektřinu ve svých kolech, koloběžkách, skútrech, bruslích, skateboardech, hoverboardech, lodích i ve vozidlech se čtyřmi koly, neustále přibývá a celkové číslo není daleko od padesáti násobku a růst bude pokračovat.
Pokračovat bude mimo jiné i proto, že se rozhodla na moji výzvu reagovat i skupina, která dlouho nechávala E-MOTION bez povšimnutí v domnění, že se jedná o hračku.
Na konci roku 2019 totiž začalo testování elektrickcý jednokolek nejen v dalších výrobních závodech, ale i u ozbrojených a bezpečnostních složek.
Bylo na čase, protože vlak, který ujíždí již dlouho, byl již téměř v nedohlednu.
Co se změnilo?
Téměř nic, až na jednu maličkost.
Došlo k pochopení, že věc, která dokáže jet rychlostí padesáti kilometrů v hodině a dojet na jedno nabití sto, ale i 260 km, není skutečně hračka. Testy v provozu, které ukázaly, že obzvláště v husté městské dopravě plné ucpaných silnic, je možné zkrátit dobu dojezdu na polovinu, byly posledním z kamínků mozaiky vedoucí k rozhodnutí začít o použití elektrické jednokolky (EUC) jednat.
Nezůstalo jen u jednání.
Je nutné začít konat a proto se, za zavřenými dveřmi, konaly první tréninky policistů, vojáků, ale i požárníků a lékařů rychlé záchranné služby.
I přesto, že první nabídky byly odeslány již před pěti lety, dostalo E-MOTION šanci až nyní. Mnozí z těch, na které byly původní nabídky adresovány absenci zájmu zdůvodňovali tím, že stroje byly moc pomalé.
Zajímavostí však je, že důvodem pro postupné zařazování do výbavy složek uvedených výše není rychlost strojů, ani maximální dojezd na jedno nabití, ale něco, s čím žádný z nových uživatelů nepočítal. Je to EFEKTIVITA PROVOZU.
Nemluvím přitom o zanedbatelných nákladech na provoz, které jsou často nižší než náklady na kávovary a mikrovlnky provozované na stanicích, ale o schopnosti, díky velikosti těla stroje a konstrukci samotné, využít všech dostupných cest, a to nejen těch zpevněných, ale i těch mimo silnice, chodníky a cyklostezky, navíc bez nutného ohrožení ostatních účastníků provozu.
OMEZENÍ JE JEN V JEZDCI
Platí na elektrických jednokolkách více než kdekoli jinde.
Je to dáno nejen citlivostí strojů, které namísto vnějšího svalstva zatěžují svalstvo hluboké kosterní, ale i tím, že s každou jízdou se nejen zpevňuje střed těla, ale i se zlepšuje schopnost a rychlost myšlení a tím i reakce.
Téměř všichni testující zvládli výuku jízdy na jedničku. Do jednoho byli překvapení, jak „těžké“ je něco, co u zkušených jezdců vypadá tak jednoduše a jak zvláštně se tělo chová poté, co poprvé z elektrické jednokolky sesednou. Aktuálně v tomto projektu probíhají dvě činnosti.
Tou první je zlepšování schopností jezdců
Tou druhou je pak výběr správného typu stroje pro účely, pro které je určen. Vypadá to, že se nakonec nebude jednat jen o jeden, ale minimálně o dva typy strojů.
V případě, že dojde k implementaci, naroste skokově počet tuzemských uživatelů na desetinásobek během jednoho roku a nejenom to. Tento krok napomůže finálně k zařazení elektrických jednokolek do legislativního rámce, a to nejen v tuzemsku, ale i zahraničí.
P.S. jedna aktualizace šest měsíců po napsání, myslím, že stojí za přečtení
