Hledání Náhradního Zla

Za šest let od zahájení mé cesty do světa bez odpadu a plýtvání jsem měl možnost nejen realizovat aktuální projekty, ale i sledovat trendy a vývoj jakým se ubírá myšlení lidí a hlavně společností. U druhých jmenovaných byl a je často za trendem snaha o vyšší profitabilitu, nic víc.

Tento trend pak ovlivňuje vnímání a navrhovaná řešení.

Od doby, kdy se plast stal veřejným nepřítelem číslo jedna, tedy ne po svém vzniku, ne po desetiletích nárůstu objemu výroby a spotřeby, ani poté, kdy čínský prezident oznámil 7 měsíců před realizací, že Čína již nebude dovážet světový plastový odpad.

Stal se jím až poté, kdy své slovo dodržel a nebylo kam plast odvézt.

V té době se začalo ozývat GREENPEACE a další, že plast je zlo.

A namísto zla se hledal jiný materiál, který by jej nahradil.

Vývoj alternativ k plastu však čítá již několik desetiletí. Mnoho nápadů zapadlo, či bylo zapadnuto, mnoho zmizelo v archivech patentových úřadů poté, co byly koupeny bohatým zájemcem s jediným cílem – stáhnout ze světa, resp. ze světla, aby se nevědělo, že řešení existuje.

Plast je dobrý cíl.

Ovšem je to střelba vedle. Jen odvádění pozornosti od faktu, že vše je jinak.

Většina „ZLÝCH PLASTŮ“ je vyrobena z ropy. Ropa je organického původu. Ropu z plastu jde získat zpět kromě jiného metodou pyrolýzy, která v některých případech ze 100 kg plastu dokáže dostat zpět 80 litrů ropné látky potřebné charakteristiky.

To však není zdaleka vše.

Plastový granulát a to hlavně ten „nečistý“, tedy nevhodný pro zpětné použití na výrobu „čistých“ plastů lze použít například jako příměs do asfaltu – ověřeno Brazílie, Indie, Velká Británie a další destinace, kde se již používá.

Lze jej použít jako příměs do stavebních hmot a betonu, který kromě jiného dokáže odlehčit a do určité míry nahradit i další pojiva a to až do úrovně písku.

Čisté plasty lze použít na výrobu těch „nečistých“

Lze z nich dělat střešní tašky s prodlouženou životností a odolností navíc i výrazně sníženou hmotností, přepravní obaly, palety, boxy, retardéry na silnice a mnohem více.

Problém není plast, ale to, že „NENÍ ZÁJEM“.

Mohl by se totiž potlačit strach ze ZLA a tím pádem mu i předcházet a co by pak dělali ti, co křičí ZLO JE TADY, musíme něco udělat, tak to udělejte a my budeme křičet dál, nejlépe za vaše peníze.

Co by dělali ti, kteří na vzrůstajícím strachu postavili své rostoucí zisky?

Co dělají ti, kteří nestaví na věčnost, ale do další opravy?

Do nákupu dalšího výrobku za pár korun, který se nevyplatí opravit?

Co by dělali politici, kdyby nebylo třeba politikaření?

Co by dělali zákonodárci, kdyby zákony odpovídaly 21 století a nebylo je třeba neustále měnit a sahat do archivů posuzujíc, zda-li 100 let staré nařízení a norma je stále dobrá?

Hledání náhradního zla stalo se cílem, business plánem.

Namísto jednorázového plastového nádobí, jednorázové kokosové, palmové, z cukrové třtiny, dřeva, ono je to jedno. Bude-li totiž jednorázové nastane dříve či později doba, kdy se také stane ZLEM, ale to budeme mít zase o zdroj méně.

A to vše se přitom děje jen proto, že jsou přehlíženy existující zdroje, zdroje, které nacházím každý den a každý den učím i ostatní, po jaké hodnotě šlapou a jak se toho zlozvyku zbavit.

Musím končit, protože odjíždím do další továrny a přemýšlím, zda-li to není, právě ta Vaše.

Budu ručně na korbě dalšího kamionu rovnat použité dřevěné cívky, které stejně, jako 10.000 před nimi, neskončí na skládce po jedné cestě, ale opět v provozu a budou sloužit podstatně déle, než z pohledu jedno-rázovosti měly.