Jak bude vypadat svět v roce 2036

Není to tak dlouho, kdy v mém blogu vyšel příspěvek se stejným názvem. Napsal jsem ho po přečtení prvních předpovědí vybraných hostů v knize, kterou mi daroval ekonom Tomáš Sedláček, který do ní velkou měrou přispěl. Kniha se jmenuje JAK BUDEME ŽÍT ZA 20 LET?

Dnešní příspěvek jsem se rozhodl napsat po dočtení a můžete proto sami posoudit, který se mi zdařil lépe.

Dnes jsem byl na zajímavém semináři organizovaném společností CZECHTRADE, zabývajícím se lidským přístupem k pracovním silám. Měl tří mluvčí. Dva spoluvlastníky a zakladatele společnosti iRECRUIT a HR manažerku společnosti AIMTEC. Oba pány znám již nějaký ten pátek osobně a AIMTEC, zná z nějakého důvodu mne. V místnosti nás bylo téměř padesát, a to není málo a z tohoto množství bych odhadoval, že účastníků starších, než já bylo méně než pět.

Ač Vám to může připadat nepodstatné, není tomu tak, jak uvidíte dále v textu.

Již před dnešní konferencí jsem sledoval věk jednotlivých autorů. Z celkového čísla Dvacet jich je (jak ukazuje graf) šest starších než já sám (červená linie). To znamená situace se velmi podobá obsazení dnešního semináře.

To, že kniha bude zakázána, z důvodů Genderová nevyváženosti, je již téměř jisté, jen si myslím, že to bude dříve, než v roce 2036, protože věřím, že v té době již budou chyby způsobené minulostí napravovány, včetně chyb nucené rovnováhy, která vyvolává vše, jen ne rovnováhu.

Každý z autorů, i jediná autorka, se pokusil nahlédnout dvacet let dopředu, a to z pohledu vlastní práce, či oboru, kterému se věnuje a nahlédnutí jsou to často zajímavá. Někdo se bál, a proto jen oťukává současnost a budoucnosti jen mění barvy, obsah ponechávaje. V každém případě je kniha hodna nejen přečtení, a zamyšlení, ale vytváří i výzvu k napsání vlastní kapitoly, či kapitol, jak činím i já sám.

Co mne překvapilo asi nejvíce byl pohled Duchovní a Divadelně Filmový. Zatímco první používal pro budoucnost stejné výrazy jako deseti, sta a možná i tisíciletí před ním, byl ten, který bych očekával plný fantazie a představ naprosto pustý, bez intence.

Nevím, zda-li to je způsobeno špatným rozpoložením autora, či tím, že byl ze všech nejmladší, ale vypadá to, jako kdyby si digitální věk vybíral svou daň. Člověk narozený jen rok před SAMETOVOU REVOLUCÍ, člověk s filmem a divadlem spjatý, je prost představivosti a emocí.

Proč?

Mám obavu, že se může jednat o důsledek trvalého přísunu obrazů a emocí třetích stran, které pro lidi této a další generace připadne stejně přirozené, jako kdysi připadalo mně přirozené snít si své sny sám a malovat obrazy a stavět výtvory, ne dle návodů (tak se dříve říkalo manuálům), ale dle mých vlastních představ a mé fantazie.

Těmto lidem bude v roce 2036 od 39-49 let, budou tedy v mém současném věku, kdy padesátka blíží se rychleji, než odchází dvacítka. Bude to druhá nejsilnější věková skupina, hned po lidech o generaci starších, které v té době bude na světě nejvíce.

Bude-li to generace bez Fantazie, závislá na výtvorech třetích stran, bude (ne)závislá a manipulovatelná bez velké námahy. Bude stačit změnit strojový příkaz, či příkazový řádek a všichni budou mít rádi Zelenou a tu budou za týden nenávidět, protože k milování bude barva Červená. Stejně snadno bude udáván směr. Na trhu budou v této budoucnosti společnosti a jedinci, kteří si stav nejenom uvědomí nejrychleji, ale budou vybaveni absencí morálních zábran potřebných k tomu, aby se stali MILOVANÝMI DIKTÁTORY. Nebude se jednat o ovládnutí jednoho města, okrasu, kraje, či země, ale o ovládnutí globální masy.

Rezistence bude, na rozdíl od dneška, vytvářet nejstarší z generací. Lidé, kteří vyrostli v době před digitálním mírem, jak se nové doba bude nazývat. Budou to ti samí lidé, kteří v případě výpadku proudu půjdou po slepu do správného šuplíku, z něhož vyjmou svíčku a zápalky a se slovy, BUDIŽ SVĚTLO nebudou si hrát na boha, jen na světlonoše, jenž bude za hrdinu.

Ze stránek knihy, ze slov, která jsem před dvaceti minutami dočetl však cítím, že není třeba mít strach. Svět totiž bude stále plný těch, kdo vždy a za každého režimu dokázali nejen snít, ale dokázali, že jejich ruce dokáží více než se modlit, či býti předpaženy s dlaněmi namířenými vzhůru s očekáváním daru, který zajistí jim nejen štěstí, ale i jídlo, pití, teplo a další drobnosti, bez kterých se život moderního člověka prostě neobejde.

Děkuji Tomáši Sedláčkovi za tento dar a věřím, že jeho bratr Lukáš dá ve svém institutu šanci vzdělávat druhé i člověku, který se rozhodl stejnýma rukama, budovat SVĚT BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ, světa, kterým by rok 2036 měl být.