Jak dlouhá je hodina

Náš čas měříme na hodiny. Ke kratším časovým úsekům se uchylujeme jen při dostizích o to, kdo bude nejrychlejší, nebo tehdy, chceme-li změřit výkonnost práce dělníků a manuálních pracovníků. Cožpak jste si nevšimli že na kancelářskou práci PPM neplatí?

Otázku, zda-li je tak tak správně, či nikoliv, bych ponechal stranou, chci totiž hovořit o čase.

Důvod?

Před jedním týdnem jsem hned dvakrát dostal v jednom dni otázku

„A JAK TO VŠECHNO STÍHÁTE PANE RADA“

Není to zdaleka poprvé, a dokonce ani poprvé na toto téma nepublikuji blog, ale jak jsem se naučil, je nutné, se klíčovým věcem věnovat vícekrát, aby nedošly zapomnění.

V procesech a shonu každodenní práce, která se valí na pracovníky firem bez ohledu na to, jsou-li u pásu, nebo v kanceláři, na pokladně, či v autoservisu, se však schopnost nezapomenout ztrácí, a místo ní se objevuje zvykovost.

„Vždycky jsme to dělali takhle a fungovalo to……“

„Přeci to nebudeme měnit, když to funguje“

To jsou věty, na které narazí při své práci nejeden člověk a nejeden je občas i vysloví.

Je to však to pravé? Je skutečně změna, automaticky synonymem „špatný“?

V minulých dnech jsem se měl možnost projít a porozhlédnout po několika továrnách. Všechny provozované v tuzemsku, v různých částech naší země a všechny, do jedné v rukách zahraničních vlastníků – Francouzských, Amerických, Japonských a Německých.

Ve všech, byl dosazen na pozici výkonného ředitele Čech, ovšem nad ním bděl (v místě, či vzdáleně) cizinec v pozici GM. Ve všech továrnách byla kromě Českého jazyka k zaslechnutí, Slovenština, Polština, v jednom Ruština a v jednom i Japonština. Němčinu a Angličtinu jsem zaslechl jen v kantýně. I přes to, byla mezi podmínkami pro přijetí do pracovního poměru, právě Angličtina.

O to zajímavější bylo, sledovat rozdíl v efektivitě činnosti lidí „na place“ a lidí „nad placem“. Zatímco ti první, kteří anglicky umět nemuseli, své práci rozuměli, měli právě s porozuměním tomu, co dělají, lidé „nad placem“ často problém, a to ne zcela malý. Kromě neschopnosti pracovat s vlastním časem, se totiž starali aktivně o to, aby když nestíhají on sami, nestíhal ani nikdo jiný.

Jiná země, jiný mrav, řeklo by se, ale není to tak. V tovární GEMBA a nad ní, jako by Mravy ztrácely to, čeho byly nositeli, tedy mravnost. Nemluvím o mravnosti tělesné, či sexuální, ale o té etické a duševní. Ta zmizela a jestliže si ještě někde uchovává své kořínky, jsou tyto hubeny prostředky širokého dosahu.

V nadpise pokládám jednoduchou otázku „Jak Dlouhá je hodina?“ a co je zajímavé, dostávám na ni různé odpovědi.

Ta první a nejčastější zní „STRAŠNĚ“ a je často doprovázena obsáhlým vysvětlením, kde a kdy byla, či je, fakt dlouhá.

Ta druhá nejfrekventovanější zní „JAK KDY“ a vysvětlení které následuje, je podstatně méně obsáhlé než v případě prvním.

Třetí odpověď je nejstručnější „60 MINUT“ a vysvětlení nepotřebuje.

Den před napsáním tohoto článku, jsem měl velmi zajímavé jednání. Týkalo se možnosti relokace, resp. transferu celého oddělení společnosti do společnosti jiné, s cílem dosáhnout maximální efektivity a stavu okamžité připravenosti od prvního dne.

Zatímco v minulých letech, se podobné projekty týkaly jen, či až na výjimky, pouze oddělení IT, kde se shledávaly s úspěchem, vyhýbala se komplexnost oddělením dalším a při rozboru stavu jsme došli k názoru, že jediným důvodem byla profesní slepota, či absence schopnosti zbořit zvykovost.

S tím je však konec a je proto nutné se připravit na budoucnost v níž například před více dekádou oznámené a definované principy MCS, či-li Management Cost Sharing, budou doplněny principy DCS – Department Cost Sharing, které umožní výrazně zvýšit produktivitu ne na jednom, ale na více místech řetězce současně a to bez navýšení nákladových položek pro jednotlivé články řetězce, ty totiž dosáhnou ekonomické úlevy a to i přesto, že si členové Departmentu, neboli oddělení, výrazně polepší.

A co s tím má co společného hodina a čas?

Téměř nic, až na maličkost

Nebudete jimi nadále plýtvat a čas se z nepřítele stane spojencem.

Máte-li chuť se dozvědět více, nic Vám v tom nebrání, stačí si jen objednat můj čas, rád ho s Vámi budu sdílet, jen je třeba počítat, že něco stojí. Je to však jen zlomek toho, co Vám naše setkání přinese.