Jak je České Hospodě?

V pondělí 19.2.2018 jsem měl možnost strávit dvě hodiny čekání na jednání v místní továrně, v tuzemské hospodě. Ti, co mne znají ví, že je to u mne neobvyklé, hospody totiž nejsou místem, kde bych se často vyskytoval. Nepiji alkohol, nekouřím a diskutuji raději na jednáních jeden na jednoho.

Přesto jsem se do Hospody posadil.

Měl jsem obavu, ale zbytečnou.

Namísto cigaretového kouře a nevyvětratelného zápachu na mne totiž dýchla je pohoda a …. Hlasy.

Myslel jsem že na 10 hodinu, běží na míst nahlas televize, ale nebylo to tak. Byla vypnutá.

Namísto ní, hlasitě diskutovalo pět návštěvníků, mužů.

Skoro všichni byli v pracovním oděvu, věkově rozděleni mezi seniory a mladší ročníky.

Tématem byl sport, a to nejen ten olympijský.

A co mne překvapilo, byla skutečnost, že během více než dvouhodinového hovoru, nezazněla, až na dvě výjimky, žádná vulgarita.

Ano překřikovali se mezi sebou, jako kdyby od sebe seděli na vzdálenost fotbalového hřiště, o kterém hovořili.

Důvodem, proč jsem ještě na místě začal psát tento příspěvek, jenž bude vydán poslední den měsíce února, je prostý.

Jsem mile překvapen.

Nejen změnou, která Hospoda prošla, ale i změnou, kterou prošli lidé v ní.

Nejsou to voliči Miloše Zemana

Nejsou to podporovatelé Andreje Babiše.

Nejsou to hosté, mající místo úst kanál.

Jsou to lidé.

Lidé, kteří mají mnoho témat k diskuzi, sport je jen jedním z nich.

Jsou to lidé, kteří se nebojí používat internet, jako zdroj informací. Jsou to lidé, kteří vydrží sedět a diskutovat hodiny a přelévat se z jednoho tématu do druhého ať je to platba daní, fotbal, lyžování, večeře prezidenta s premiérem, či to jak nejlépe vařit s čerstvými bylinkami.

Probrali bezpečnost práce, pracovní úrazy, ale i způsob, jakým se bohatí dostávají nestandardně ke stále větším penězům.

JÁ JSEM JIHOČECH, ozvalo se několikrát s hrdostí, kterou bych nečekal.

Ani jeden ze „členů týmu“ nebyl opilý.

A jídlo?

Bylo domácí.

Takové, na které jsem si vzpomínal z dob svého mládí a co mne překvapilo nebyli jen domácí knedlíky, ale i Štěpánská pečeně jejímž základem byl silný vývar a doplněna byla čerstvým vejcem natvrdo.

Není to cizí zelené jablko, které servíroval kuchař českého premiéra prezidentovi České republiky.

Je to jen a pouze klasika české kuchyně, za kterou se není třeba stydět

Za dobu mého čekání se vystřídalo u stolů několik týmů strávníků, přišli na rychlý oběd mezi prací, většinou v pracovním oděvu a jedli tiše, jako kdybych je cizinec doplňující své montérky o kravatu rušil.

Ptáte-li se mne zda-li zákaz kouření v hospodách přinesl pozitiva.

Ano.

Česká Hospoda se totiž stala opět komunitním místem, kde nesedí jen řada ochmelků zabalených do cigaretového kouře, ale přijdou tam i rodiny s dětmi, senioři, pro oběd, či večeři s sebou. Česká hospoda se plní lidmi a za to, změna stojí.

P.S. na rozdíl od pana premiéra a pana prezidenta prozradím, kolik mne oběd spojený se zážitkem stál. Bylo to rovných 100,-Kč a sestával se z Fazolové polévky s párkem, Štěpánské omáčky s knedíkem, Ovocného čaje, internetového připojení a elektřiny pro můj notebook. A ptáte-li se zda-li ještě přijdu, rád, a myslím, že to ani nebud dlouho trvat.