Jak jsem poškozoval státní hospodářství, a to hned třikrát

O víkendu 22-23.července jsem ničil státní hospodářství. Nedělal jsem to s úmyslem ničit, nýbrž tvořit. Nechtěl jsem nikoho ekonomicky poškozovat, jen ušetřit, ale na to vše jistě nebude brán zřetel, až dojde na lámání chleba. VINEN. Byl jsem totiž na houbách.

Houbaření mám rád již od malička.

Víte, že český vzdělávací systém je jeden z mála na světě, hovoříme-li o průmyslových a pokrokových zemích, kde se děti učí, které houby jsou jedlé a které nikoli? Učil se to můj 94 letý dědeček za první republiky, Učila se to moje maminka s tatínkem, za doby státu socialistického, za toho jsem se to učil i já a nyní se to učí i má dcera, která o socialismu ví, že byl, a to je vše.

O houbách, těch jedlých i těch jedovatých, jsme se však učili všichni.

Nevím, jak vypadaly informace v době, kdy chodil od školy můj dědeček, ale vím, že můj tatínek měl portfolio jedlých hub podstatně širší, než jsem ho měl já. A ač jsem se snažil předávat své znalosti na další generaci, tak zjišťuji, že čím dál více jejích zástupců je přesvědčeno, že houby rostou v regále obchodního domu, či v jeho mrazáku.

Z pohledu ekonomiky státu je to jistě pozitivní, protože My houbaři, přestaneme státu dělat milionové škody.

V sobotu, kdy jsem byl dopoledne poprvé na své jednokolce na cestě překvapen štědrostí lesa, ani když jsem se štědrostí nechal oblažovat při své druhé návštěvě, jsem nic o páchaném zlu nevěděl, resp. jsem si jej neuvědomil. V neděli, kdy jsem jel potřetí a byl sehnutý u dalších krásných hnízdeček suchohřibů smrkových, to na mne dopadlo.

V hlavě mi vytanul titulek, jenž jsem před několika lety četl a myslím, že se k němu i vyjadřoval. Nepletu-li se zněl takto

„Houbaři způsobují národnímu hospodářství stamilionové ztráty“

V ten okamžik mi to došlo a urychleně jsme se vydal vyhledat nejbližší EET pokladu. K mému zděšení však nebyla ani u jedné vjezdové závory, ani na značkách a nebyla ani na stromech s přibitými vzkazy o zákazu volného venčení psů, k nimž jsem se nedokázal dostat dostatečně blízko s ohledem na hru několika pitbulů a jedné rasy psa, kterou nedokáži pojmenovat, kteří si strom se značkou vybrali jako místo své volné hry, zatímco majitelé byli v nedohlednu.

Co budu dělat.

Chtěl jsem využít toho, že mám s sebou mobilní telefon a nahlásit nepřístojnost a absenci EET poklady na stranickou buňku vytvořenou pro sběr podnětů od občanů, ale zjistil jsem, že tato byla zrušena.

Přiznám se, že jsem se orosil.

Nyní budu za lumpa.

Navíc na rozdíl od myslivců, nejezdil jsem v lese gazikem, ani jiným vozem se silným motorem, ani jsem jím neprojížděl na krosových motorkách zanechávajíce za sebou krásu zvuku vytuněných motorů a oblak voňavých spalin. Já jel na elektrické jednokolce.

Nevjel jsem do lesa ani po setmění, abych z něj zase kus ukrojil motorovými pilami a technikou, která je schopna likvidovat stovky metrů čtverečních za hodinu a tisíce za noc proto, abych druhý den zjistil, že zbytky dalších zdravých stromů leží podél cesty a čekají na odvoz do devizového ráje.

Nevím, jak by bylo Vám, ale mě byla hanba a věřím, že tento kajícný článek bude odpustkem tomu, že jsem si dovolil nenechat houby plísni a červům a připravil je doma k tomu, aby z nich byla uvařena houbovka, smaženice, či bramborová polévka. Zároveň věřím, že mi bude odpuštěno, že jsem po sobě nezanechal to, co nechávají za sebou mnozí z těch, kterým byla správa lesů dána do rukou.

Obrázky, které následují jsou drastické a ukazují škody, jaké jsem svou činností státu způsobil. Po nich budou následovat fotografie toho, jak se o lesy starají ti, kteří je dostali do správy.

A nyní fota činností spřávců