„Jak to všechno stíháte pane Rada?“
Dnešní příspěvek nazvali sami čtenáři blogu spolu s mými novými obchodními partnery a klienty. Tuto otázku jsem jen za první měsíc prázdnin slyšel dvanáctkrát a oproti minulosti, kdy se tu a tam objevila, pociťuji znatelný nárůst, který mi indikuje, že je nutné opět pohovořit o má práci s časem.
Hned v úvodu prozradím, že nenosím hodinky (tedy ty náramkové) a v okamžiku, když jsem je odložil k ostatním v mé malé soukromé sbírce, zjistil jsem, že je nepotřebuji na to, abych měl na věci čas, spíše naopak.
Mnozí ze čtenářů ví, že se více než 20 let pohybuji v prostředí logistiky a tato se stala, i přes absenci jakéhokoli původního podvědomí o tom, co to je a jak to funguje, náplní mé práce. Původně jsem se praxí učil a po dvou desítkách let jsem praxi učit začal, a to i na místech, kde jsem měl logistiku pravděpodobně studovat já sám.
Nepoužívám učebnice, snažím se logistice navrátit to, co ztratila, tedy LOGIKU a ohlédnu-li se zpět za těmi, s nimiž jsme cestu prošli, má radost, že se mi o daří.
Ptáte-li se co má LOGISTIKA společného s časem, pak bych doporučil, abyste se zapsali na další z mých kurzů, či jste si jej nechali realizovat přímo u Vás ve firmě. K logické logistice, Vám totiž schází základní kámen – tím je právě čas.
Vrátím-li se k otázce uvedené v nadpise dnešního příspěvku, pak musím říci, že se má odpověď na ni lišila před několika lety a liší se i dnes, přesně tak jak procházím evolucí. Zatímco před lety jsem odpovídal slovy „Jsem přeci logistik.“, odpovídám dnes slovy „Jsem přeci efektivní logistik a předcházím plýtvání“
Nejen, že nevyhazuji věci, když mohou ještě sloužit, i když třeba jinak, já neplýtvám časem.
Ovšem abych obojí dokázal, musím být schopen vnímat celek ne v jednom časovém okamžiku, ale ve všech časových rovinách a úrovních, a to je to, o co se snažím.
Nepřipadne Vám zvláštní, že kolegové, které požádáte o pomoc, či o schůzku první co udělají je, že se kouknou na zápěstí, než odpoví NEMÁM ČAS, a následně je uvidíte diskutovat na kuřárně, surfovat na facebooku, či na malé, ale vydatné svačince.
Je třeba si uvědomit, že čas je komodita a říkejte si co chcete, já neznám jinou, která by se jí hodnotou přiblížila, byť jen na dohled.
V nedávné minulosti jsem měl tu možnost, vést seminář ve firmě zabývající se výrobou elektroniky a při prohlídce závodu a areálu jsem si všiml, že všichni zaměstnanci měli na rukou některou formu fitness náramků, či chytrých hodinek. Když jsem se zeptal ředitele závodu, sdělil mi, že se rozhodli tento trend podporovat, dokonce lidem pořídili náramky pro zvýšení efektivity.
„Pomohlo to?“ zeptal jsem se, „Zatím to vyhodnocujeme, máme je jenom 3 měsíce“.
Při samotném semináři jsem se rozhodl pro pokus a požádal polovinu účastníků, aby své náramky odložili, a to na celý první den a nechali je na stolech, až půjdou domů. Na konci dne pak dostali kreativní domácí úkol, jenž kromě „jiného pohledu na věc“ vyžadoval i systémový přístup a logiku.
Výsledek druhý den nejen mne, ale i účastníky, včetně pana ředitele přesvědčil, že implementací „chytrých“ technologií, nejen že nedosáhl kýženého výsledku, ale on původní čísla ještě zhoršil, protože se snížil výkon nejen v tempu, ale i kvalitě výsledků.
Chcete-li tedy stíhat, tak jak to činím já, je nutné se stát s časem rovnocennými partnery na cestě, jeden druhého respektujete, jeden druhého znáte a spolu dokážete tolik, že brzy budete moci přestat klást otázku z nadpisu a místo ní budete dávat odpověď, kromě jiného i proto, že
NENÍ TŘEBA SE PTÁT PĚTKRÁT PROČ, DOKÁŽETE-LI SE JEDNOU ZEPTAT SPRÁVNĚ.
zdroj obrázku: www.forbes.cz
