Jatka

Automotive. Jeden z hlavních zadavatelů českého průmyslu. Příjemci dílů pro automobily sídlí v Německu, Polsku, Maďarsku, na Slovensku, v Portugalsku, ale často i v zámoří, a tam všude se mohou výrobci z dalšího článku automobilového průmyslu radovat z české práce.

Je na snadě, že radost je vysoká.

Snad i proto, že česká práce je tak levná.

Není to proto, že by čeští a další cizojazyční pracovníci, pracující v tuzemských továrnách nepotřebovali jíst, pít, spát, odpočívat.

Je to proto, že si nechají všechno líbit.

Rozpoznáním této skutečnosti se Česká republika stala rájem zahraničních investorů. Češi dělají a mlčí a když se náhodou ozvou, je snadné je umlčet.

To bylo, a i v roce 2019 zůstává hlavním argumentem díky kterému se založení továrny na sny v tuzemsku stává často krokem snů, který pro většinu pracovníků je noční můrou.

Je zde však ještě jeden aspekt.

Tím je soudržnost.

Ta v tuzemsku neexistuje.

S vyšší pozicí odřezávají se linky a propojení všech druhů s těmi, s nimiž jsem do té doby pracoval. Přerod na manažera je často doplněn i dobrovolnou lobotomií oddělující ŘÍDÍCÍ od ŘÍZENÝCH.

Střední management, je krokem k vyššímu, ovšem jen tehdy, bude-li v rámci vykonávané práce dostatečně loajální k nadřízeným. Táhnout se musí vždy za kratší číst provazu a co řekne majitel, ředitel, nadřízený, je svaté.

Není nad to účastnit se manažerských jednání a meetingů, kde i přes turbulentní obraty a protimluvy šéfa všichni přitakávají na jednu, pak na další myšlenku aplaudujíce genialitě její podstaty. Nikdo neřeší, že jsou si v protikladu, nikdo neřeší jejich nereálnost, nikdo neřeší dopady na podřízené, protože ti jsou zde aby se POD ŘÍDILI.

Většina pracovníků v továrnách zastává dělnické profese. Z tisícovky lidí, bývá 950 dělníků a zbytek je na různé vrstvě administrativní „podpory“, jak se mezičlánek hezky nazývá a několik jedinců je ve vedení společnosti.

Cílem vedení jsou velká černá čísla, optimálně permanentně rostoucí

Cílem podpory je uklidňovat zvuky zdola

Cílem dělníků, je přežít stále narůstající tlak objemů. 350 hodin přesčasů, nelegální standard.

Neplacené víkendy. Nelegální standard.

Práce z domova. Neplacený standard.

Není to tak dlouho, kdy českou politickou scénou a medii rezonovaly změny otevíracích dob obchodů, resp. nařízení, že tyto musí (nepletu-li se v 7 svátečních dnech v roce) zavřít, PRO LIDI.

Přemýšlím, kolik zákonodárců má za sebou práci v továrnách, má za sebou manuální práci na pracovištích, kde den a noc nehrají roli, protože se jede jen a pouze na směny.

Mnohá pracoviště připomínají jatka, ne tím, že by se v nich pracovníci ladně pohybovali na kalužích krve, a dodržovali nejvyšší hygienické standardy, ale tím, že jsou v ní pracovníci staháváni z kůže.

Z kůže lidskosti.

V mnohý pak, pro komfort jiných, pracuje se staženou kůží zvířecí, která je například transformována na kožené díly interiéru automobilů, či letadel pro ty, kdo na tento luxus mají.