Je čtvrté září

píši čtvrtý srpnový den. V sobotu, kterou jsem zahájil v půl sedmé ráno čtyřicetikilometrovou projížďkou na elektrické jednokolce městem Plzní a jeho okolím, abych za dvě hodiny byl zpět a vrátil se do bytu s bílým králíkem.

Důvod proč i o víkendu vstávám stejně brzy, jako v pracovní dny je prostý.

Venku je ještě chládek a bez-lidno, nejlepší čas na projížďku krajinou, kterou mohu poslouchat v jejím probouzení. Prázdné ulice, náměstí, téměř prázdné silnice a les, právě les je krásný.

Dnes je, již po několikáté, den největších veder, který meterologové vždy posouvají o další den, tak jako posuvný jezdec na závěsném kalendáři.

Pro někoho den, kdy se blíží očekávaná událost

Pro jiné den, kdy se blíží konec

Konec, který však může být začátkem na který se těší jak na zrození.

Tyto řádky píši ve tři hodiny odpoledne, kdy tříminutová přeháňka, ochladila vzduch o jeden dílek stupnice a ptáci, kteří doposud mlčeli, začali zpívat v naději, že se jedná jen a pouze o předvoj vlhkého štěstí.

Velká pláž Boleveckého rybníka, je dle koloritu opět obehnána ploty, aby nedej bože někdo neodnesl radost ze zábavy, která má začít za několik hodin.

V online zpravodajství do sebe bijí zprávy o trvalém suchu a řešení, které přinesou dotace.

Pan ministr pláče radostí, z vděčnosti voličů, kteří dávají mu své studny a citlivě odebíranou a chráněnou pitnou vodu, aby mohl naplnit kropicí vozy a zchladit silnice, po nichž bude projíždět se svým prezidentem.

Se syčením se voda odpařuje.

K slavícím přijíždí požární vozy, aby zchladili je proudem, tak jako před padesáti lety, kdy na pomoc přijeli osvoboditelé až z dalekého Sovětského Svazu, na pozvání, na krátkou návštěvu, a přivezli s sebou uralský chlad a vodku, kterou voda, často se dá nahradit.

Proč budovat mlžné brány, když vody je dost?

Proč hledat cesty úspory, když vzalo by to úspory těm, kdo z plýtvání staví si domy s bazény a sklepy dost hlubokými na to, aby se jim nepoškodilo horko lak na jejich vozech v nich skrytých.

Má práce patří bohu

Proto jsem božsky bohatý

Říká muž, jenž z Prahy stověžaté učinil svým dílem dojnici se zlatým vemenem, jež z kamene žije a zeleň a život jí stačí na zdech kancelářských budov honosících se titulem udržitelnosti a úspory. Jen se podívejte, jak je tu krásně, jak všichni těší se do našich chrámů konzumu, by skláněli se před stejným bohem luxusu, který mluví ke mně samému.

Nejhlubší úklony dělají ti z nechudších, protože cenovky při zemi, zůstávají při zemi pro ty, kdo se už jen plazí. Genderové narovnání dáno bude týmž z bohů a bezpohlavní budou vzorem pro nemocné s tváří muže, či tělem ženy.

Je čtvrté září

A děti jdou se učit co bylo, aby neměly čas se ptát na to

Co je čeká.