Jednou úředník, stále Úředník

Jazyk český je krásný, a to i přesto, že se ti, kteří se ho nikdy nenaučili správně využívat, snaží o jeho redukci, kterou nazývají modernizací. Vím, že za svého života se nedožiji okamžiku, kdy obrázky nahradí všechna písmenka a novým esperantem budou EMOJI.

V každém případě byl v Českém jazyce nazýván úředník, či zaměstnanec státu údem moci výkonné.

A v době používání tohoto výrazu se nejednalo o výraz pejorativní a tímto pojmenováním se pojmenovávali i sami ti, kdo jej nosili.

Impulz k napsání mi dal inzerát prezentovaný na sociální síti facebook ÚŘAD PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH. Na rozdíl od jiných příspěvků, kterými tato složka státu pravidelně zásobuje uživatele sociálních sítí, se tento netýkal oslavných ód na nad další prodanou sbírkou bezcenných známek, ale náboru nového zaměstnance, či nové zaměstnankyně.

Z inzerátu jasně vyplývá, že se hledá kamarád

Zde je originální znění a podoba publikovaného inzerátu, který jsem si dovolil zaznamenat prostřednictvím funkce ZÁZNAM OBRAZOVKY.

Co na to Češi?

Myslím, že i moderátor Matonoha by byl překvapen.

Kandidátovi, či kandidátce je hned od začátku předkládáno tykání jako forma běžné komunikace, z čehož vyplývá, že ho čeká přátelský kolektiv, nehodnostářský, kde nikdo nehledí na funkce či délku služebního poměru a pomáhá druhým.

S ohledem na to, že se jedná o pozici na doplnění oddělení komunikace není s podivem, že je požadována znalost českého jazyka a cizí jazyk je výhodou. Praxe v marketingu vítána.

Náplní práce bude psaní článků a příspěvků na sociální sítě a také odpovědí na dotazy (diváků)

Inspirace k článku však přišla až ve spodní části náborového inzerátu

STABILNÍ ZAMĚSTNÁNÍ VE STÁTNÍ SPRÁVĚ

a dovolenou na horách

Právě ona stabilita zaměstnání je dnes vzácností, čím dál větší.

Stát ji prý nabízí. Je možné, že je ve stejném balení s imunitou.

Nebo možná se lží, či nepravdou, která je prezentována novým zaměstnancům hned s prvním inzerátem, který je láká.

Super to je práce snů pro všechny.

Že bych to zkusil? Učinil jsem tak a nestačil jsem se tomu divit.

Již první bod mne vyřadil ze všech pozic ve státní správě, kromě těch nejvyšších, kde není již třeba žádného razítka a potvrzení o dosaženém vzdělání.

SCHÁZÍ MI VYSOKÁ ŠKOLA

Schází mi Vysoká škola?

Tuto otázku jsem si v duchu kladl, když jsem na žádost zástupce profesorského sboru poprvé přednášel na první z Vysokých škol, která mne požádala o prezentaci popisující mou práci a způsob, jakým jsem dosáhl výsledků, které jsou prezentovány kromě jiného výsledky.

Byl to zvláštní pocit.

Stát tam, kam jsem se nikdy nedostal a místo na vysokou školu, jsem po studiu Gymnázia zamířil do Oceláren POLDI, kde jsem sako vyměnil za montérky a studentský kolektiv za kolektiv dělnický. Poté jsem pracoval čtvrtstoletí jako zaměstnanec, abych ve 42 letech začal pracovat jako živnostník a následně jako majitel společnosti se kterou jsem se rozhodl vybudovat svět bez odpadů a plýtvání.

Na otázku výše v textu musím odpovědět, s čistým svědomím NE, NESCHÁZÍ.

Stejně tak mi neschází možnost uplatnit své znalosti a zkušenosti ve státní správě, protože jsem měl za svou životní cestu měl možnost s úředníky na všech úrovních jednat. Zjistil jsem totiž, že mezi úředníky je mnoho skvělých lidí, kteří však musí skákat tak, jak nejen píská jejich nadřízený, ale i zájmy, těch, kteří řídí jeho. Sebezapření je běžnou náplní pracovního dne.

To mne neláká. Děkuji.

A vy to zvažte.

P.S. foto výše neukazuje studenty žádné z univerzit, či vysokých škol. Jedná se o studenty školy střední, kde jsem měl možnost přednášet v rámci projektu MŮŽEŠ PODNIKAT, kterého mám tu čest se již šestý rokem účastnit a předávat své zkušenosti z praxe těm, kdo ještě mají čas se rozmyslet, jak chtěji strávit svou budoucnost.