Jídlo nebo Strava?

V rámci projektů, s nimiž se při tvorbě světa bez odpadů a plýtvání setkávám, je čím dál více z nich zaměřeno na vodu a potraviny. Zatímco první jsem se věnoval v poslední době velmi obsáhle, potraviny jsem nechával stranou a myslím, že s podzimem a přicházející zimou je čas na změnu.

Pravidelní čtenáři mého blogu a lidé, kteří sledují mou vlastní práci jsou dobře seznámeni nejen se skutečností, že já jím jen jídelníčky, ale i s tím, že od začátku roku intenzivně podporuji vstup TEPLÉ SVAČINKY v podobě KNEDLÍKU DO RUKY na tuzemský trh. Počet továren a s nimi i míst, kde si můžete tento unikátní a chutný výrobek zakoupit narůstá a s ním i objem přeprav a je jen otázkou času, kdy nastane okamžik, při kterém se celá výroba (tedy nejen Svíčková, Vepřové se zelím, či Guláš) bude odehrávat v tuzemsku.

V době, kdy tento článek čtete bude již pravděpodobně možné zakoupit a nechat si KNEDLÍK DO RUKY ohřát na většině tuzemských čerpacích stanic, které zareagovaly na zvýšenou poptávku ze stranu zákazníků a integrovaly tento produkt do své nabídky.

Odrazilo se to i na skutečnosti, že jsem na požádání vytvořil článek pro časopis PETROL, který je na všechny stanice, a na všech stanicích distribuován.

Ovšem to není jediný projekt.

Dalším je podpora distribuce bezobalového medu projektu HONEY HEALS, který s českými kořeny přichází z velké Británie, kde je v současné době jediná technologie schopná plnit speciální gelové kapsle právě obsahem jedné lžičky jednodruhových, vynikajících medů, které jsou převážně určeny pro oslazení horkých nápojů-

Tento projekt sice bojuje s vysokými výrobními náklady, které se odráží v ceně, ale i tu se nyní daří stabilizovat a dostat na lepší úroveň a vytvořit tak z exkluzivního, produkt vhodný pro širokou veřejnost.

Ovšem nejnovější z projektů, projekt, který se mi dostal do rukou přímo z ráje, se jmenuje MANA. Předpokládám, že první myšlenka většiny ze čtenářů zabloudí k božské potravině, která pomohla přežít cestu pouští a víte co? Nejste zase tak daleko od pravdy, protože MANA, která kromě jiného je výrobkem ryze tuzemského původu, a to od myšlenky až po výrobu, je také nazývána super potravinou.

Každá jednotlivá porce totiž obsahuje všechny látky a živiny, které lidské tělo potřebuje a to bez tzv. balastních látek, které tělu škodí.

Mana se prodává v prášku, nebo nově i v tekuté podobě a například jedna sklenička stačí místo oběda.

První, kdo tento výrobek objevil byli samozřejmě sportovci, a to nejen ti extrémní. Právě oni totiž dlouho hledali – neúspěšně, stravu, jejíž příprava by jim nezabírala čas, a přesto by jim dávala vše, co pro své výkony a práci potřebují.

Proč o MANA píšu? Proč se zabývám „dalším z mnoha“

Důvody jsou dva. Výrobcem jsem byl osloven na podporu logistického projektu souvisejícího s přesunem výroby a skladu, a proto jsem měl možnost nejen vidět prostory, vyslechnout důvody, ale i ochutnat.

Druhý důvod je prozaičtější. MANA je bezodpadový produkt.

Už slyším ty z Vás, kteří čekají na mou chybu, a vstali s otázkou A CO OBAL, PANE RADA?

Ano, obal MANA má a vždy mít bude, co však nemá uživatel, je objem plýtvání časem a zdroji a vytváření odpadu při výrobě svého jídla. Jen objem vody se počítá často v desítkách, ale někdy i stovkách a v ne tak výjimečných případech i tisících litrech na jednu porci.

U hamburgeru je to například 2.500 l vody v celém životním řetězci tohoto jídla.

V názvu článku je otázka JÍDLO NEBO STRAVA?

Pro mne je MANA stravou budoucnosti. Jídlo totiž vnímám ještě očima, čichem a chutí a teprve ve spojení všech tří, hodnotím. MANA je však božská v tom, že zasytí a dá tak možnost žít plnohodnotný život i tam, kde příprava jídla je extrémně náročná, či strávníkovi prostě a jednoduše chybí zuby.