Poprvé v historii Parlamentu i Senátu bylo dosaženo 100% účasti a dokonce bylo posluchačů tolik, že se nevešli do jednacích sálů. Stejné to bylo v závodech, továrnách, kancelářích a na úřadech, kde byla svolána schůze pod názvem – KDO CHCE PŘIDAT?
Podobně velká, neboli plná účast, nebyla zaznamenána od doby, kdy Dařbuján nechal téci potokem pivo a na stromech vyrůst jitrnice.
Všichni očekávali příchod toho, kdo danou schůzi, jednání, či meeting svolal. Plni očekávání diskutovali o neočekávaném daru investorů, finanční injekci, zasloužené a tolik let odkládané odměně o jejíž výši (bez ohledu na výši platu) měl každý zcela jinou představu.
Byla to jedna z chvil, kdy manager stál po boku dělníka, o kterého by se jinak neotřel ani pohledem a vedle paní uklízečky, k níž choval stejné city a všichni v euforii čekali.
Nemuseli čekat dlouho.
Svolavatel se objevil.
Pomalu, ale vzpřímeně přešel k pultíku.
Upřel svůj zrak do publika, dojat množstvím pracovníků, kteří chtějí přidat a na jeho pozdrav se mu poprvé v jeho životě dostalo jednohlasné slušné odpovědi z desítek, stovek, či dokonce tisíců hrdel.
Po jeho utišení pro jistotu začal otázkou a prosbou
KDO CHCE PŘIDAT AŤ ZVEDNE RUKU.
Tolik rukou nahoře jistě neviděl ani obávaný slovenský zbojník, a myslím, že ani Robin HOOD. Někteří dokonce zvedali ruce obě v domnění, že se dotýkají hvězd.
Viditelně dojat, setřel mluvčí slzu v oku a řekl
TAK PŘIDEJTE, NEBUDEME VÁM V TOM BRÁNIT
A v hrobovém tichu odešel spokojeně zpět do své kanceláře.
Co se dělo pak není známo
A mně nezbývá než se zeptat.
Také chcete přidat?
Tak co Vám v tom brání?
Přeji krásný den
Všem.