Kdo jsem

„Dobrý den, jsem člověk.“ Věta, která Vám může připadat dnes směšně směšná až absurdní se může brzy stát běžnou součástí našich životů. Mnoho prostředků se totiž věnuje tomu, aby rozdíl mezi člověkem a počítačem, robotem, či umělou inteligencí byl co nejmenší.

S ohledem na skutečnost, že napodobit dokonale vzhled nedokonalého člověka je obtížné, je nejvíce času, úsilí a peněz věnováno hlasovému a psanému projevu.

Již nějakou dobu nám například na některých telefonních číslech odpovídají roboti. Zatímco dříve snadno rozeznatelní dle robotického hlasu, dnes nerozeznatelní s námi komunikují čím dál častěji. Příspěvky na sociálních sítích, srdíčka, z nichž je tolik radosti, rozdávají roboti a nikoho to netrápí. Protože se přece nebudeme zabývat malichernostmi a nebudeme si kazit radost.

Po téměř 30 letech, kdy mne v mém pracovním životě doprovází vizitka, nese ta má nyní titul z něhož mám největší radost a na který jsem hrdý

Michael Rada – Č L O V Ě K

Když jsem si poprvé tento titul změnil na profesní sociální síti LINKEDIN, bylo to v polovině prázdnin 2019 a má síť se aktuálně ten den rozrostla na 5.555 kontaktů. O měsíc později, v době, kdy píši tento příspěvek, je kontaktů o 223 více, což znamená přírůstek stejně rekordní, jako houbařská sezóna.

„Vy jste blázen, pane Rada“ řekli mi nezávisle na sobě dvě návštěvnice mé Pracovny a já hrdě přitakal.

Jsem ČLOVĚK a k němu patří bláznovství, stejně jako strach, radost, únava

Nemám proč bych měl jedno či druhé tajit, či předstírat, že neexistují.

Ráno chodím do práce na pátou, či na šestou a po deseti až jedenácti hodinách se vracím. Někdy unaven více, někdy méně. Pracovní týden má sedm dní, jen ty poslední dva bývají rozděleny.

Mám mnoho zájmů a čím dál více z nich souvisí s prací s dalšími lidmi

Učím a jsem učen. Fotím a jsem focen.

Miluji psaní a proto píši.

Cesty časem jsou pro mne stejně důležité jako sám přítel Čas, s nímž procházíme se prostorem.

Před několika lety se mi dostala od dědečka do rukou kniha, resp. trilogie knih nazvaná V SOUMRAKU LIDSTVA. Je tak neuvěřitelná, že jen potvrzuje existenci cest časem a všem doporučuji si ji přečíst.

Doporučení jsem dal i špičkovému ekonomovi jenž tvářil se značně skepticky.

Když mi knihy vracel se slovy „TO JE NEUVĚŘITELNÉ, TEN ČLOVĚK MUSEL CESTOVAT ČASEM“ věděl jsem, že se nejedná jen o můj subjektivní pocit, ale skutečnost, kterou vnímají i jiní.

Nevím, zda-li jste si to uvědomili, ale čtenář použil slovo ČLOVĚK

Nebyla to náhoda, protože v roce 1921, kdy kniha vyšla se nedá očekávat, že by autorem byl někdo jiný. Je to více než jen shoda náhod. Budu rád, když lidí, či raději  Č L O V Ě K Ů budu potkávat stále více a jejich titul nebude dán hloubkou peněženky, stavem bankovního účtu ani pozicí v hierarchii společnosti.

Věřím tom a i proto pokračuji a budu i nadále pokračovat v práci, kterou jsem začal, protože její smysl a cíl je mi znám.