Když 2+2 jsou nekonečno

Před necelými 48 hodinami skončila konference LOGISTICS RIDE 2018. Na mém blogu ji nešlo minout a bylo to proto, že mi umožnila být na jednom místě, v jednom prostoru s lidmi, s nimiž s každým jednotlivým si mám co říci, spojuje nás totiž shodný jazyk, a není to čeština.

Na druhou stranu můžete trávit mnoho času s lidmi, s nimiž jste společný jazyk, který jste kdysi měli, ztratili a namísto naplnění, zůstala prázdnota, která narušena bývá nejčastěji záblesky zloby a nenávisti.

Zatímco první prostředí musíte často pracně hledat, to druhé máte na dosah a je jen na Vás, zda-li se jím necháte pohltit a stanete se dalším z bohů, kteří obklopeni jsou samou lůzou a „blbci“, jak sami říkají.

Od svého návratu se mi podařilo udělat další významný krok v rozvoji hnutí E-MOTION. Zaregistrovat projekty INDUSTRIAL UPCYCLING do mezinárodní soutěže PLASTIKA REPARABILIS CHALLENGE a EON ENERGY GLOBE AWARD. Kromě toho jsem napsal příspěvky do blogů na celý týden dopředu a sledoval aktuální vývoj v tuzemsku a Plzni (ze své jednokolky) a ve světě.

To vše považuji za součást mé vlastní práce. Práce, která dává smysl, na rozdíl od mnohých z těch, které přináší jen a pouze peníze.

Při této práci jsem narazil na souběh několika zajímavých informací a o ně bych se chtěl nyní s Vámi podělit.

Tou první a z globálního hlediska nejdůležitější, je rozhodnutí Číny, resp. Čínské vlády rozšířit zákaz dovozu odpadu o dalších 32 komodit (k původním 34). K tomuto kroku se rozhodla vláda po 11 měsících od oznámení kroku předchozího, který se odpadovým společnostem nejen v tuzemsku a Evropě, ale všude po světě tak dobře podařilo ututlat. Nemyslím si však, že primárním důvodem je eko-logie ve smyslu ochrany životního prostředí, nýbrž eko-nomika ve smyslu utvrzení skutečnosti, že je to právě Čína, kdo bude diktovat pravidla. S ohledem na dvoufázovou aplikaci a skutečnost, že ve druhé skupině je například i odpad v podobě nerezové oceli, jsem velmi zvědav, zda-li si nechají zákazníci i nadále zavírat oči proto, aby pak mohli s úsměvem na tváři s slovy díků platit několikanásobně vyšší částky záchranářům v podobě odpadových firem, které ty své skládky, zase otevřou, pro dobro všem.

Jan maličkost. Před více než týdnem od napsání tohoto příspěvku probíhal nejen v ČR, ale i ve světe DEN ZEMĚ A před ním ČISTĚTE ČESKO. Obrázek dole pořízený při jedné z mých E-MOTION jízd krajinou ukazuje, jak si práce dobrovolníků, kteří vykonávají práci za jiné, kterým za práci již zaplatili, váží ti, kteří zaplaceno dostaly, tedy odpadové firmy a jejich majitelé.

V souvislosti, ale bez přímé návaznosti s výše uvedeným, přinesl velmi silný a zajímavý článek deník The Guardian. V originále se článek jmenuje „I kept all my plastic for a year – the 4.490 items forced me rethink“, což by se dalo přeložit slovy „Schovával jsem si své plasty jeden rok – 4.490 kusů mně přinutilo se zamyslet. Článek popisuje projekt Daniela Hobba, kterého množství odpadků, které našel při jednom ze svých kondičních běhů na břehu řeky, přinutilo se zamyslet a rozhodl se po dobu jednoho roku střádat a schovávat všechny plastové odpady, které by jinak přišly do popelnice.

Z myšlenky vznikl projekt a z projektu dílo, které silně oslovuje všechny, kdo jej uvidí.

Stejně tak by se však mohl pan Hobbs rozhodnout sbírat odpad papírový, dřevěným kovový, je to celkem jedno, pro který by se rozhodl, výsledek by byl totiž podobný.

Důvod k tomuto tvrzení je prostý. Díky podporovanému systému 3R a s ním související „recycklace“ totiž přestali lidé vnímat jednorázovost a narůstající spotřebu jako problém. Naopak stala se trendem a je důležitější že Zelená, Žlutá, Černá, Hnědá, Červená, Zelená a další popelnice jsou plné, než to že by mohly zůstat prázdné.

Je to geniální obchodní strategie podporovaná výrobci spotřebního zboží, obalů a všeho kolem. Nakup a Vyhoď, je heslo skrývající se za zeleným trojúhelníkem zvaným recyklační znak, či odpadová pyramida.

A státy a politici a firmy dále nalévají prostředky do výuky dalších generací, že 3R je řešení.

Je mi líto, ale musím potvrdit slova, která jsem poprvé pronesl v roce 2013. Recyklace je Lež.

Ne myšlenka recycklace, ta je správná, ale proces a stav, který recyklaci udělal rostoucím zdrojem snadných příjmů pro ty, kdo v kulatém razítku hlásí, ODPAD JE NÁŠ.

Ve stejný čas mi však zvedla náladu informace o spuštění prvního komerčního plavidla na čistě elektrický pohon v prostředí Norských fjordů. Krása celého řešení nespočívá jen v tichu s jakým dokáže tento kolos plout rychlostí až 16 uzlů, ale i ve skutečnosti, že k dobití 2,4 MWh baterie dostačuje 20 minut, což je čas kratší než doba, kterou v přístavech na jednotlivých zastávkách loď potřebuje pro výměnu pasažérů, doplnění potravin, či zboží a další činnosti.

Věřím, že podobných dobrých zpráv bude v tomto týdnu více.