Když dochází voda, Stačí využít vítr

V příspěvku prvního pracovního dne roku 2018 jsem se zaměřil na zprávu vydanou Ministerstvem Žehu Obecného o tom, že v rámci své aktivity provede inveturu vodních zdrojů, aby se zjistilo, zda-li bude za 82 let vody v Čechách dostatek.

V příspěvku jsem se rozhodl MŽP stovky milionů ušetřit a již druhý den roku 2018 jsem jim řekl výsledek práce, kterou si naplánovali na 17 let dopředu.

Tím pádem bych považoval řešení vodních zásob na ministerské, resp. politické úrovni za vyřízené a mohu se věnovat úrovni důležitější, té lidské. Lidé poddaní (tedy ne politici), totiž ucítí nedostatek vody již v tomto roce, stejně jako to bylo v tom minulém a tom předcházejícím. Jediným rozdílem bude to, že se nedostatek, resp. doba nedostatku bude prodlužovat a zvyšovat a s ní bude přicházet i zdražování vody těmi „KTEŘÍ VODU VYRÁBÍ“ jak říká mluvčí firmy VEOLIA.

Protože my ostatní si vodu vyrobit nedovedeme, nemíníme-li jí slzy, které nám tečou čím dál častěji, pak je třeba se podívat, zda-li by nebyla možná změna.

Byla.

Tím bych mohl skončit, ale neudělám to, protože svět bez odpadu a plýtvání nebuduji prázdným tlacháním, ale slovy provázanými s činy. Jen tak je totiž možné se na změnu nejen těšit, ale i ji skutečně pocítit.

V názvu dnešního příspěvku jsem spojil dva živly, které nás obklopují. Jedním je právě voda a druhým vzduch, resp. vzduch pohybující se, tedy vítr. Právě jejich spojením je totiž možné, získávat vodu uloženou ve zdrojích pod povrchem ven, a to bez nutnosti natahování elektrických drátů, rachotu naftových dieselagregátů, či nutnosti zničení krajiny tvorbou vodních zásobáren v podobě nádrží a vodních rezervoárů, z nichž pak původně optimálně uchovaná a chráněná podzemní voda, bude unikat díky odpařování mnohonásobně rychleji což se projeví v jediném udržitelném aspektu, a to je aspekt udržitelně rostoucí ceny této vzácné látky.

Podíváte-li se na program Dešťovka, či jiný z dotačních programů tak hezky propagovaných Ministerstvem Žehu Obecného, zjistíte že na možnost využití síly živlů, MŽP nedá, považuje totiž za absurdní, že by se člověk dokázal se živly spojit a nepotřeboval k tomu drahou plastovou nádrž, polystyren, či jiný výrobek, z jehož prodeje tak dobře tečou zisky do soukromých kapes těch, kdo se o jejich a jen o jejich nasazení, přičinili.

Spojit vítr a vodu však jde a dokázali to lidé dávno předtím, než Ministerstvo Žehu Obecného vůbec vzniklo. Bylo to v dobách, kdy lidé používali rozum, ne google.

Naštěstí i dnes jsou zde lidé, kteří nechtějí mít hlavu jen na nošení kostky másla, ale přemýšlí. Zároveň se nestydí používat ruce, které si rádi ušpiní, uvidí-li pak výsledek, který funguje. Jedním z nich je statný skoro sedmdesátník, který mi udělal radost svým telefonátem posední den roku 2017, kde mi sdělil, že by rád využil naší nabídky na spolupráci a jen se nedokázal ozvat dříve s ohledem na realizace projektů v Indii a Zambii.

Tím mužem je pan Pavol Floriš, muž ocenění cenou E.ON ENERGY GLOBE AWARD za svůj výrobek, kterým je větrné vodní čerpadlo s integrovanou funkcí čištění vody. Pan FLORIŠ dal jméno nejen svým výrobkům, ale je člověkem, pro kterého je práce radostí a jenž pracuje s láskou, což je vidět na výsledcích po celém světě.

Vodu považuje za to nejdražší, co máme, ale ne proto, aby se z ní za co nejkratší doby vytřískal co největší kapitál, ale proto, že bez ní, není život a tím se liší od „vodohospodářů“ kteří ke své práci přistupují stejně jako odpadové firmy = více plýtvání, více profitu. Mnohé z těchto firem tak podnikají v obou segmentech).

Od 1.1.2018 je tak pan FLORIŠ se svou firmou a produkty, součástí naší budované celosvětové sítě IBCSD a budeme budovat SVĚT BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ, a s ním i související systémovou prevenci plýtvání – INDUSTRIAL UPCYCLING a PRŮMYSL 5.0 společně a již se nato těším.