Když jedu, tak (ne)ležím

Jedu Vám takhle stezkou … Tak tuhle píseň neslyšel jen málokdo. Její slova se mi připomněla, když jsem na jedné ze svých tras doháněl ležícího cyklistu, z něhož se vyklubala, ležící mladá cyklistka. Nejde Vám cyklistika dohromady s ležením? Mně již ano a řeknu Vám proč.

Slečna, kterou jsem dohonil jela totiž na speciálním kole, kterému se říká v češtině LEHOKOLO a když jsem ji dohnal a dal se s ní za jízdy do řeči, překvapila mne velmi odpověď na otázku, co je na jístě na lehokole nejtěžší.

NEUSNOUT, zněla odpověď

A to mi samozřejmě nedalo a nabídl jsem zkušební výměnné pocity.

Já slečnu nechám ochutnat jízdu na elektrické jednokolce a ona mně, pro změnu zase zkusí nechat svést na lehokole.

Slovo dalo slovo, zastavili jsme a jali se se učit.

Oba dva jsme měli před strojem toho druhého zasloužený respekt a jak se ukázalo v mém případě to bylo oprávněnější.

Slečnu jsem vzal, po vysvětlení fungování elektrické jednokolky, do svých rukou a dal jí ochutnat, co znamená E-MOTION. Až na malé zaváhání na začátku, způsobené spíše psychickým blokem, než čímkoli jiným dokázala, stejně jako mnoho žen před ní, že s osovou rovnováhou nemá problémy a samostatnou jízdu by zvládla do 30 minut.

Horší to bylo se mnou.

Již při pohledu na kolo a ze zkušenosti z testování jízdy v sedě na elektrické jednokolce jsem tušil, že nízko položené těžiště nebude mou silnou stránkou o čemž jsem se velmi rychle i přesvědčil.

Velice zvláštní bylo jíž samotné posazení.

Na sedačce se skutečně leží.

Název lehokolo tedy není vůbec nadnesený.

Co je nadále zvláštní je i to, že řídítka jsou umístěna pod nohama, což znamená, že je mám jakoby „za“, či spíše „pod“ zády. S tím jsem se nikdy nesetkal.

Zatímco slečna jezdkyně chytila správný způsob jízdy téměř hned, mně nepomohli ani dva „rychlé“ starty. Boční přitažlivost zemská, byla spolu s neschopností řídit, základem pro mé „pády“ do náručí trenérky, která za mne zezadu kolo udržovala, aby nespadlo.

V každém případě to nehodlám vzdát a těším se, až se zase jednou na cyklostezce do Křimic, či někam jinam potkáme a budeme si opět moci vyzkoušet jaké to je ovládat stroj toho druhého.

To, že jízda na jednokolce slečně půjde, to vím, jen doufám, že přemluvím i své tělo, pravděpodobně více než dvakrát tak staré, aby opustilo představu lehu na pevné posteli a zapojilo do práce i v této poloze přirozený gyroskop, který mi pomůže boční rovnováhu za jízdy udržet.

O dalším progresu Vás budu rád informovat.

P.S. Za první tři měsíce roku 2019 jsem měl možnost učit jízdě na elektrické jednokolce tři stovky jezdců. Desetina z nich se jezdci skutečně stala a nyní tak mohu díky nim poznávat krásy naší krajiny i tam, kde to sám neznám. Jsou totiž tak hodní a zároveň pyšní, mohou-li mi ukázat svět, který díky E-MOTION poznali i oni sami. Svět plný emocí a radosti. Svět těch, kteří jsou hrdí, že mají o kolečko víc.