Když kvete Svět

Svět kvete. Má mnoho barev a nám se zdá, obzvláště pak v pátek, že je vždy před víkendem barevnější. Je to zvláštní, jako by pátky byly klíče do jiného světa. Barevnějšího. Veselejšího. Prozářeného sluncem, provoněného krajinou.

Pro mne a pro mnohé však není víkend časem nepracovním.

Dalo by se říci, že je to naopak.

Jediný rozdíl je v tom, že za víkendovou, dobrovolnou práci, nám nikdo nezaplatí.

Myjí se okna, uklízí, pracuje na zahrádkách, obstarávají se nákupy, to vše, protože ve dny pracovní na tuto práci nezbyl čas.

A pak, na konci neděle si mnozí oddychnou, že si mohou zase jít odpočinout do práce, ve které sice postrádají smysl, ale čeká je finanční odměna za to, že tam jsou.

V sobotu ráno, kdy píši tyto řádky a za oknem svítí slunce, jsem pořídil toto video

A na konci jízdy i tuto fotografii spolu s tou, kterou jsem použil k označení článku.

Když jsem se vrátil z té krásné ranní jízdy při teplotě 0,5 °C dal jsem se do práce. Zabalil vzorky z dalších projektů, odvezl je na poštu a tam je odeslal příjemcům, kteří projevili zájem na spolupráci. Zároveň jsem připravil ve skladu věci k pondělnímu odvozu a začal se připravovat na odpolední jednání s novým partnerem, či partnerkou projektů INDUSTRIAL UPCYCLING.

Na odpoledne si zároveň připravuji podklady pro dva semináře MŮŽEŠPODNIKAT, které mne v následujícím týdnu čekají v Sokolově a Plzni a neděle bude věnovaná přípravám na otevření IBCSD LAB MORAVA a jednáním se zákazníky z této oblasti.

Po delší době tak budu muset vynechat PRAVIDELNÉ PÁTKY a učinit je pro následující týden o to zajímavější.

Pracovní týden má sedm dní a jediným rozdílem pro mne je, že nemohu, resp. nechci žádat své partnery a klienty, aby svůj čas vnímali shodně. Legislativa totiž na možnost dobrovolné práce i mimo zákonem chráněný rámec nepomýšlí.

Naopak. Je brzdou.

A myslím, že to bude i tím, že zákony, kterými se řídíme vznikly před více než 100 lety a od té doby naši zákonodárci jen vrší a vrší další a bohužel ani zákony definované logikou a srdcem otce zakladatele, neunesou nekonečnou míru zatížení.

Nedávno se mi dostal do rukou článek týkající se tématu odchodu do důchodu a výplaty důchodu.

Z mého pohledu nedokonalý slepenec různých dob, který ve skutečnosti pojem práce omezuje jen na pojem zaměstnání potvrzené razítkem.

Často v něm lidé, kteří celý život pracovali pro druhé, například se o ně starali, nejsou považováni za hodné důchodu. A ti, kteří se nepředřeli, sedíce na politických lavicích, si užívají částek, za které by vyžili celá sídliště, či vesnice.

Je pátek, či sobota, ono je to jedno. Svět bude takový, jaký jej uvidíme, a hlavně jaký jej budeme moci postavit a podaří-li se nám rozpoznat, že klapky na očích nemáme pro naši, ale cizí ochranu, pak nic nebude bránit tomu, je sejmout

Otevřít oči a vidět

To, čeho bychom si v permanentním běhu ani nevšimli.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář