Když mají hodiny skluz

Ve filmu Marečku, podejte mi pero, je jednou z oblíbených scén ta s píchačkami (pro mladší generace – se systémem registrace a kontroly příchodů a odchodů do závodu). Ano, již v minulém století totiž existoval, jen nebyl v podobě digitální, ale papírové.

Jedna z vedlejších, hlavních postav, snaživý pracovník toužící po povýšení, Hujer, se vždy tak začetl do ranního tisku, že do závodu sice vešel, ale hned také odešel a pokaždé si nezapomněl píchnout.

V dnešním světě elektronických medií namísto píchnutí, se jen a pouze vymění digitální „podpisy“ a systém zanese správný čas. Čas identifikovaný na vteřiny, jež často bývá, z potřeby zaměstnavatele zaokrouhlován to na desítky minut, tu na čtvrthodiny, ale zažil jsem i zaokrouhlení na hodiny – to aby se to dobře počítalo.

Je zajímavé, že počítání vždy hrálo do karet zaměstnavateli, a ne naopak, ale to je jiná.

Systém funguje na příchody a odchody ze zaměstnání

Bohužel, tam často jeho funkce končí.

Zůstal jen a pouze píchačkami, v jejichž útrobách sídlí digitální srdce i mozek, který by zvládal mnohem více, ale nikdo to od něj nechce.

V jednom z projektů došlo v rámci analýzy a zvyšování efektivity využití pracovního času k pokusu, při kterém se tento mozek zatížil i pojmem „kouření“, a bratříček píchaček se umístil na místě vyhrazeném kuřákům. Jaké bylo překvapení, dle zaznamenaných údajů nikdo nekouřil, i když bylo pořád plno.

Bez zajímavosti nebylo, že kouření omezilo 90% kuřáků až v okamžiku, kdy se kuřárna přemístila (díky novým technologiím filtrace) přímo do prostor centrální kanceláře. Kuřáky od kouření začala odrazovat úplně jiná záležitost, než starost o vlastní, či dokonce cizí zdraví, začal je odrazovat pocit přítomnosti – kvůli jejich „závislosti“ ostatní dělají za ně, a ono je to vidět.

Vrátím-li se však k píchačkám samotným, všiml jsem si, že v některých případech, je na nich uveden chybný čas, někdy jde o minuty, jindy (hlavně při přechodu na letní, či zimní čas) i o hodinu a nikoho to moc netrápí, protože ono se to stejně přepíše.

Ono se to nepřepíše

Ono to bude přepsáno

A to buďto lidmi z personálního oddělení, či přímo pracovníky, kteří do excelu na základě instrukcí údaj upraví.

Víte však, že píchačky a přesná kontrola času jsou kontraproduktivní?

Z dlouhodobého hlediska jsou totiž demotivující. Namísto odvedené práce, totiž podporují pocit, že důležitý je pobyt na pracovišti, ne práce. Umění rozložit si práci do osmi a půl hodiny se totiž učí v rodinách i na školách.

Legislativně podpořeno, nelze přeci odvést práci za kratší dobu, to říkal už soudruh ředitel a jeho tatínek a jeho tatínek už v době, kdy továrny začali plnit svou funkci opakované a specializované výroby. Je to tak 120 let.

Jsem zvědav, jak na existenci píchaček budou reagovat roboti, které v rámci PRŮMYSLU 4.0 brzy uvidíme v každé továrně. Ze zákona o diskriminaci, přeci nemohou být ze standardního systému vypuštěni.

Ptáte-li se proč by si měli píchat, rád odpovím.

Protože se přeci nic nemění, jen forma, zákony zůstávají stejném jako před sto a více lety, nebo jste snad zaregistrovali, že Váš zaměstnavatel Vás nechá odejít domů, splníte-li svůj pracovní výkon za půl dne a dá Vám odměnu za celý?

Či vidíte, že s manažerskými benefity v podobě mobilního telefonu, tabletu a notebooku dostáváte i mobilní píchačky na kterých si můžete zaznamenat svou práci mimo pracoviště, aby pak mohla být započítána do vašeho pracovního fondu?

Či jste zaslechli o tom, že osmi a půl hodinová pracovní doba, pět dní v týdnu je s moderními technologiemi nesmysl a pravidla je třeba změnit?

No tak vidíte, tak proč by neměli mít roboti píchačky.

To by hodiny, mohly mít skluz, nemyslíte?

Přeji Vám krásný víkend a nezapomeňte si píchnout odchod.