Když pravda unikne

K napsání dnešního článku mne neinspiroval článek jiný, ale jen a pouze obrázek, který jsem použil v podobně thumbnailu a naleznete ho i v textu samotném. Tento použil jeden světový výrobce k tomu, aby si našel pracovníky do své nové továrny ve středních Čechách.

Nevím, zda-li si jeho tvůrce uvědomil hloubku svého sdělení a dost o tom pochybuji.

Držel se pravděpodobně korporátních standardů, a to je pro jeho zaměstnavatele to nejdůležitější.

To, že tyto standardy mohou být již neplatné s ohledem na jejich stáří, neaplikovatelné s ohledem na legislativní rámce, či nesmyslné, je vedlejší. Standard je Standard slýchám často a pak ve druhé větě zazní, ALE MOŽNÁ BYCHOM TO MOHLI UDĚLAT JINAK, KDYŽ TO DOPORUČUJETE.

V době psaní tohoto příspěvku, který vzniká 1.6.2018 jsem ve své kanceláři a prostřednictvím bezdrátového reproduktoru, který a testuji poslouchám REQUIEM Antonína Dvořáka.

Je to krásná a hluboká hudba, v níž synergie a návaznost tónů a zvuků jednotlivých nástrojů doplněných hlasy lidí vytváří atmosféru bouře, která se chystá za okny kanceláře.

Je jedna věc, kterou bych inzerátu vytknul.

Žebrák není totiž pozicí novou.

Je to pozice, kterou bohužel můžeme vidět vykonávanou nejen v ulicích měst, ale i v továrnách v nichž agenturní zaměstnanci pracují s vidinou slíbené výše mzdy, aby nakonec dostali jen její zlomek, protože zbytek přeci spolkne kvalitní a čisté ubytování, bezpečná a pravidelná doprava do a z práce a samozřejmě i kulturní a sociální benefity, které agentura svým „zaměstnancům nabízí“.

Nabízí je přesto, že často je její činnost je za hranicí legálnosti.

Ale co, když nejsme Rohlík, tak k nám nepřijdou a když, obálka to spraví.

Politika Politiků vedla k postupné devalvaci českého člověka a krajiny na

LEVNÉ RUCE

A

LEVNOU PŮDU

A aby toho nebylo málo, tak i přírodní bohatství se jeví, jako by v tuzemsku bylo za hubičku. Politické špičky hovoří o tisícileté kůrovcové katastrofě a Demiér si z toho rovnou dělá legraci. Proč by ne, vždyť tak, kde bylo vytěženo, kůrovce není.

I proto míří denně vlaky plné klád po železnici, či návěsy plné klád po silnici za hranice naší vlastní země.

Kůrovec zničil hodně našich lesů, ale jaksi postrádám možnost veřejně dohledat, kolik za stejnou dobu bylo vytěženo dřeva z lesů, které postižené nebyly. Jen v Plzni a okolí, či na cestách za zákazníky totiž vidím tam, kde býval les, jen pruhy vysušené země

země,  která kdysi byla jejími obyvateli nazývána Zemí, Matkou, Vlastí

Dnes jen prasátkem, které otřásá se slyší-li cinknout minci.

Je opravdu nutné, aby v blízké budoucnosti nabízely se jen tyto nové pozice?