Když slunce zabloudí

Na konci měsíce listopadu loňského roku proběhla medii zpráva o úspěchu tuzemské firmy na jihoamerickém trhu. Češi budou dodávat elektřinu ze slunce v Chile. Zpráva zní tak zajímavě, že mi nedalo se nevrátit o téměř dvě dekády zpět a nevzpomenout si na PV business.

Měl jsem totiž možnost mu nejen přihlížet, ale pro svého zaměstnavatele i postavit novou divizi jeho společnosti zaměřenou právě na fotovoltaický business.

Již v té době se vyrábělo 75% fotovoltaických panelů v Číně. Část v Japonsku a USA a malé objemy se začaly vyrábět i v Evropě, konkrétně pak v Německu. I v tuzemsku byla snaha, ale namísto standardních „placatých desek“ experimentovalo se s konickými moduly.

Po deseti letech bylo v Číně již vyráběno 97% produkce. Původně originální nečínští výrobci si již jen kupovali OEM panely se svým logem a dle známosti loga pak příslušně navyšovali cenu.

Dnes, až na pokusy na univerzitách se v Číně vyrábí 99% všech standardních fotovoltaických plošných modulů.

Proč tedy CHILE nakupuje své solární parky v Čechách?

Proč utrácí stovky milionů, když by náklady mohly klesnout na desetinu?

Podíváme-li se pohledem přidané hodnoty, moc nám to nepomůže, protože sice uvidíme, kde a kdo, ale logika se vytrácí

1. Návrh a Nabídka Česká Republika
2. Výroba PV modulů Čína
3. Dovoz PV modulů Globální logistický provider
4. Výroba Invertorů Pravděpodobně Čína
5. Výroba Konstrukce Pravděpodobně Čína + Chile
6. Úprava terénu Chilská pracovní síla s českým dohledem
7. Instalace Chilská pracovní síla s českým dohledem
8. Energie Slunce

Osm bodů rozpadu ukazuje nejen to, jak vypadá tento konkrétní obchodní případ, ale i v mnoha případech skutečné složení HODNOTY výrobků a to zdaleka nejen v CHILE.

Nevím, kdo ze čtenářů si pamatuje na dobu, kdy cenovky na regálech a na zboží udávaly jasnou částku. Nebylo třeba jednotkových cen, převodníků a dalších položek. Výrobek stál, tolik, na kolik byl naceněn. Neexistovalo jeho rozdrobení na místa za desetinou čárkou v případě, že neexistovala mince dané hodnoty.

Dnes 99% výrobků má na cenovce za desetinou čárkou nenulovou hodnotu, ale v peněžence ji nemáte. Kde končí desetníky?

Před tím, než jsem začal psát tento článek, několikrát jsem se zamýšlel nad tím, jak by asi vypadaly ceníky výrobků a služeb, kdyby jejich součástí musel být hodnotový rozpad. Jak by se změnilo chování uživatelů, zda-li by tento krok nenapomohl k omezení plýtvání a generování odpadu.

Což takhle si to vyzkoušet ve srovnání dvou restaurací nabízející shodné jídlo. Jak by to asi vypadalo?

V čem bylo jídlo za 800 lepší? Bylo na větším talíři s poloviční gramáží, krásně vypadalo a prostředí restaurace bylo luxusní. Je však otázkou, zda-li jsem se najedl?

Jak by to vypadalo u automobilů? Domů a bytů? Oblečení?

Jak by to vypadalo u produktů, které se vyrábí masově, aby se pak masově vyhazovaly?

Nezačali bychom si vážit těch, kde výrobky a služby jsou poskytovány s láskou k práci, ne pouze k penězům? Zvažte to a zkuste si rozpadnout některou z Vašich oblíbených položek, třeba přijdete na to, že všechno je jinak, než jste si mysleli.