Když svítá

Dnes bylo krásné ráno. Venku mrzlo a slunce pomalu stoupalo na oblohu zanechávajíce za sebou červené stopy otisku rtěnky, kterou si s sebou naneslo. A obloha bez mráčku, než začala se halit šatem z kouře komínů, které prý vyrábějí život.

Blíží se konec měsíce

A přitom to na konec vůbec nevypadá

Tvář stále stejně kulatou a usměvavou

V zajetí času a prostoru hrajeme si se slovy a učíme se komunikovat i mimo obrazovku.

Mnoho lidí nemá ráno pondělky.

Mnoho lidí nemá rádo svoji práci.

Dovolil bych si tvrdit, že shoda je 100%.

Připomíná mi to dotazník jedné personální agentury, která chtěla po uchazečích, aby zodpověděli 50 otázek za 12 minut. Neptala se na věk, na rychlost čtení, na vnímání, ani na rychlost připojení, jen ve vrchní části obrazovky tikaly hodiny.

Zkusil jsem si test udělat.

Neprošel jsem.

Potřebuji totiž nad každou odpovědí přemýšlet, a to program nedovoluje, chce jediné AUTOMAT v LIDSKÉ KŮŽI, který dokáže střílet odpovědi rychlostí samopalu vzor 58.

Když jsem se zeptal personálního ředitele, zda-li si test také vyzkoušel, říkal, že on to nepotřebuje, jinak by nebyl na své pozici. A když jsem se dotázal na odlišnost testu pro obsazení pozice středního a vyššího managementu, či technika, nebo ekonoma, řekl, že je pořád stejný, protože je dokonalý a za tu dobu ještě nepřijali nevhodného kandidáta.

Pak dodal, že nepřijali nikoho, protože nikdo testem neprošel.

To že by bylo možné zjistit kvality kandidáta jinak, nebral v potaz, protože to byl on, kdo doporučil využívat tento nový inovační software, jehož každé použití stojí sice tisíce, ale je prostě nejlepší.

S pánem jsem se sešel v pondělí ráno.

Byl otrávený a hned v úvodu dal k dobru příhodu s tím, jak se mu špatně do práce vstávalo po propité noci oslavy kamarádových narozenin.

Stěžoval si na to, že je ráno ještě tma. Stěžoval si na to, že když vychází sluníčko, svítí do očí. Stěžoval si na to, že měl studené auto a v kanceláři nečekala na něho káva od asistentky, protože tato musela jet autobusem a ten měl problémy na cestě.

Připadal jsem si malinko jako u psychiatra, jen jsem netušil, kdo má být vyšetřovaný a kdo je vyšetřující.

Rozloučili jsme se se slovy, že kdybych o někom věděl, mám dát vědět, pan personalista mi určitě nezůstane nic dlužný. Úplně jsem ho nepochopil.

Vzal jsem svou elektrickou jedokolku opřenou o zeď a odvedl ji za brány závodu, který všechny ploty měl ověšené cedulemi „PŘIJĎTE MEZI NÁS“ „HLEDÁME PRÁVĚ VÁS“

„U NÁS DOSTANETE ….“

Myslím, že u firmy nedostanu nic, snad jen syndrom špatné nálady a jak jsem si všiml z pohledu některých pracovníků na výrobní lince, je dosti nakažlivý a tomu je se třeba vyhnout.

Přeji Vám všem efektivní pracovní týden bez Odpadů a Plýtvání ve všech jejich podobách

S pozdravem

Spokojený Pracovník