Klíč je pod rohožkou

A řešení často blíže, než sami tušíte. Přesně takové pocity mám při prvních návštěvách v závodech firem, jejichž vedení se rozhodlo, že je přeci jen lepší generovat profit, než odpad a rozhodli se aplikovat procesy INDUSTRIAL UPCYCLING a PRŮMYSLU 5.0.

Počet prstů na jedné, ale ani na dvou rukách mi již nestačí, stejně jako mi přestává dostačovat počet dní v týdnu. Rád bych uspokojil všechny zájemce, ale je nutné brát postupně jednoho za druhým, tak abych se mohl každému jednotlivému projektu poctivě věnovat.

Na vině však není lenost, či nezájem zúčastněných, ale jen a pouze profesní slepota. Nemoc, kterou získáte chcete-li nebo nechcete po maximálně 6 měsících na jedné pozici.

Je velice příjemné sledovat, jak málo stačí, aby lidé začali vnímat prostor a práci jinak.

Stačí často jeden rozhovor, přednáška, procházka závodem, který znají jako své boty a uvědomí si, že zřejmě chodili celou svou profesní praxi bosi.

Zároveň je zajímavé sledovat, jak velkých změn lze dosáhnout.

Krásným příkladem může být například vlastní domácnost.

Plně obsazena, každý den vyprodukuje jeden, či dva odpadové pytle odpadu.

V případě, že zůstanete doma sami, zjistíte, že jeden pytel na týden je moc.

Stejně tak jedna role papírových utěrek, či toaletního papíru, kterého však v plné palbě spotřebujete jednu denně.

V továrnách je to podobné a velmi zajímavým způsobem, jak to zjistit, je například ubírání (ne přidávání), UBÍRÁNÍ počtu odpadových nádob. Speciálně pak odpadkových košů na příklad u kancelářských stolů.

Nevím, kolik čtenářů začínalo svou profesní kariéru v 90 letech, ale vzpomínám-li si dobře, měli jsme v kanceláři pro pět lidí jediný odpadkový koš. Byl umístěný u dveří a někdy jsme soutěžili, kdo se zmuchlaným papírem strefí. Koš stačil a byl-li vynášen jednou denně, či jednou za dva dny, bylo vše v pořádku.

Postupem doby začaly odpadkové koše přibývat. Nejdříve dostal svůj šéf a pak i my, podřízení a najednou nejen, že bylo odpadkových košů šest (ten původní u dveří samozřejmě zůstal), ale všechny koše byly denně plné.

Jak to?

Snadno. Máte-li věc na dosah, přestanete přemýšlet, prostě ji použijete. A tak namísto toho aby jste museli vstát, začnete do koše házet vše co se Vám nehodí a padne pod ruku.

V procesech továren je to shodné.

Jak jsem v jednom z minulých blogů naznačil, připravuji aktuálně workshop, který se bude věnovat tématu, jež vyvolalo na LOGISTICS RIDE 2018 takový ohlas a doufám, že nejen Vaši zaměstnanci a kolegové budou účastníky, ale že se účastníte i vy sami a těším se na to.

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář