Komedie a Humor

Je tomu již více než 35 let, kdy jsem si v knihovně našeho městysu poprvé vypůjčil kapesní knihu s velkým nápisem ANEKDOTY, nesoucí vždy podtitul upřesňující téma. Knihy byly plné slov a smíchu. I když myslím, že mnoho lidí pobavily, nepamatuji si, že bych je zahlédl v něčí knihovně.

V každém případě mi jako inspirace k tomuto článku posloužily dvě události, tou první je video americké STAND-UP comedy a tuzemský pořad Partička, který válcoval nejen Silvestr, ale i další dny nového roku.

Velmi zajímavé je porovnat nejen formu, ale i obsah obou událostí.

Pana Marka Gungora pravděpodobně zná v tuzemsku jen málokdo, já jeho jméno viděl poprvé právě na videu a jeho výstup mne svým obsahem tak zaujal a jsem rád, že mohu českými titulky doplněnou verzi sdílet s dalšími čtenáři.

Co mne zaujalo je skutečnost, že mluvčí je pastor, tedy člen církve a jeho kariéra mluvčího začala přednáškou na téma Manželských vztahů.

Jeho přednáška výše směřuje k velkému sálu plnému lidí a přesto, že jeden výbuch smíchu následuje za druhým v nepřetržité vlně dobré nálady, nepadne v proslovu ani jediné sprosté slovo, či nadávka.

Postavím-li proti tomu pořad PARTIČKA, s jeho rostoucím počtem diváků a vlastním televizním kanálem, je to jako kdybych vedle sebe postavil oheň a led, oba dokáží popálit, ale …

Partička je plná vulgarismů, nadávek a řečeno slovy nesmrtelného Barda „Vůl kdys jméno obětiny je titul kamaráda“

Nedlouho před napsáním tohoto článku jsem zahlédl plán České Televize zavést do vysílání piktogramy označující vhodnost, či spíše nevhodnost pořadů. Dobře si pamatuji na své dětství, do kterého vstoupila černobílá televize a na obrazovce se objevila hvězda, resp. hvězdička odkazující na skutečnost, že film je nevhodný pro děti.

Nezáleželo na tom, co bylo nevhodné, aby děti viděli, nebylo třeba specifikovat, pro rodiče jasná indikace, že by děti před obrazovkou neměli sedět, pro děti jasná indikace, že by před obrazovkou neměli sedět rodiče, aby se mohli v klidu dívat.

Přiznám se, že když jsem zprávu uviděl, musel jsem se smát

Vypadalo to, jako kdyby se Česká Televize probudila z nočního snu Sametové revoluce a svobody a rozhodla se konat, resp. ukázat, že koná, protože nevím, zda-li si autoři nápadu uvědomili, že by celá řada piktogramů mohla být na obrazovce od zahájení vysílání až do jeho konce.

Co se totiž změnilo a v posledních deseti, resp. pěti letech mění nejrychleji v historii je vývoj, resp. degradace jazyka a společenského chování.

Tato pronikla do všech oblastí života a průnik začal nejsilněji shora, potvrzuje se totiž, že hlava smrdí od hlavy.

Vypadá to, že jazyk a jeho obsah ztrácí svůj význam. Namísto obsahu rozesmávají nadávky, sprostá slova, vulgarismy. Obsah je vedlejší.

Prezidenti, Premiéři, Politici, Celebrity rozhazují je kolem sebe a získávají štěstí v podobě nadávek a lidé spí

Televizní obrazovky zapnuté v hypnóze radosti z bytí

Kde Lumír Vaněk rozdává komemntáře