Kotelna na sídlišti

Většinu času z prvních patnácti let svého života jsem prožil v bytě na panelovém sídlišti. Patřilo k těm, jejichž součástí byla centrální kotelna na uhlí a zásobovala nás a mnoho dalších obyvatel nejen teplem, ale i popílkem, který se míchal s prachem Lupkových závodů za humny.

Sídliště rostlo.

Hned vedle kotelny vyrostl uhelný dvůr, kde si uhlí pro svou potřebu mohl koupit i soudruh občan, když na to měl.

To celé se odehrávalo nedaleko černouhelného dolu, kde většina obyvatel pracovala stejně jako můj vlastní tatínek.

V patnácti letech jsme se přestěhovali do rodiného domu, který rodiče postavili za léta dřiny vlastníma rukama. Kotel byl opět na uhlí.

Nyní, o více než 30 let později, rodiče uhlím netopí, přešli na základě doporučení vlády a energetiků na elektřinu, která v době, kdy se rozhodovali, byla tím nejlepším, nejlevnějším, nejprogresivnějším řešením na trhu a všichni prodávající dávali ruku do ohně za to, že to tak bude i nadále.

Není.

Od doby instalace elektrického kotle se objevilo několik řešení, vždy lepších, levnějších do konce života a často elektrické kotle hanili ti samí lidé, kteří je předtím vychvalovali.

Co se stalo s kotelnou na sídlišti?

Co se stalo s kotelnami na desítkách tisíc stejných sídlišť?

Co se stalo se sídlišti, kde již nežije výkvět společnosti – těžce pracující horník, ale ti, co nemají na lepší a často ze svého důchodu ani navíc než přežití?

Některé kotelny zavřely. Jiné si daly na komín „síto“ se slovy, vyřešeno a jiné přešly, stejně jako moji rodiče, na jiný zdroj který vyrábí teplo. Jedno však všem zůstalo shodné – vyrábí teplo a nic víc, nepočítáme-li emise z komína, je-li tento k provozu ještě třeba.

Co kdyby tento centrální zdroj, rozšířil svou funkci. Co kdyby po padesátí letech své existence se z VÝTOPNY“ stal centrální zdroj energií, nejenom té jedné.

Co kdyby místo pouhého topení v zimě nabízela chlazení v létě a elektrickou energii po celý rok?

Co kdyby byla centrální čerpací stanicí nejen pro elektromobily, ale i další prostředky čisté mobility?

To co se Vám může zdát jako snílkův sen, je realitou na kterou jsem narazil v rámci svého budování světa bez odpadu a plýtvání. Je to realita, kterou dokáže kapalný zemní plyn – LNG. Nedokáže to bez technologie, ale krásné na tom celém příběhu je to, že tato existuje. Existuje nejen technologie, ale i lidé ve firmě, která dokáže ze starého udělat nové a nabídnout tak obyvatelům i bez nutnosti výstavby plynových přípojek, nejen plynofikaci obce, či místa, ale právě i ozdravení čistoty vzduchu a výrobu tepla, chladu a elektřiny na jednom místě a z jednoho zdroje.

Aby toho nebylo málo, dává projekt těm, kdo se pro něj rozhodnou, jednu velkou výhodu a tou je čas. Čas, který v tomto případě, velmi úzce souvisí s cenou, která bude zaplacena. Již v roce 2021 se totiž již nebude rozhodovat JESTLI, ale KDY, protože schválené limity, o kterých se nemluví, zcela eliminují možnost pokračovat v provozu u původních technologií a případné pokuty budou likvidační napříč všemi segmenty.

Rád bych Vás však všechny požádal o trpělivost. Stejně jako u dalších zveřejněných a podpořených projektů se totiž může snadno stát, že fronta čekací doby bude delší, než obvyklá, protože existující projekt s potenciálem, jehož popis je uveden výše, získá í díky tomuto článku takovou odezvu, že nebude možné, rychle vyhovět všem žadatelům a tito se budou muset postavit do fronty.

Prostě kdo drív přijde, ten dřív mele a to doslovně.

Chcete-li však vědět více, prostě mi napiště, rád Vás s firmou spojím.