Květnové Povstání

V historii naší země a republiky jsou některá data, či spíše některé měsíce osudovými. K únoru a listopadu, se k těm osudovým řadí i květen. Měsíc, na jehož začátku čtete i dnešní příspěvek. V roce 1945 byl měsícem, kdy si ne z vůle cizí, ale vlastní, troufli němé bestie na odpor.

Za oknem jsou červánky a mne svrbí prsty, jak mám chuť psát. Jako kdyby něco říkalo mi, že se němé bestie znovu zvednou a namísto barikád, jen řeknou TAK DOST a vymění zámky.

Zlaté klíče ať si majitelé ponechají, je možné, že se jim budou jednou v zastavárnách hodit.

Ono vyměnit zámek, bývá totiž mnohem účinnější a efektivnější než všechny žádat o vrácení klíčů.

Míst, kde je zámky třeba vyměnit není zas tak mnoho a myslím, že jejich nákup i práci s výměnou spojenou zvládne každá ze samospráv, a to i ta státní. Jediné, co nevím, je, kdo bude mít výměnu na starost.

Nemyslím, že to budou Piráti

Ti na fyzickou práci nejsou.

Spíše na boj, optimálně ze zálohy, kdy potopení lodě a pár lidských životů slaví se vždy jen poté, kdy bylo vydlabáno jádro a přemístěno na vlastní plavidlo.

Nebude to ani žádná z existujících politických stran, jejichž loga a barvy a veřejně prezentované odlišné názory vždy zmizí na oslavě narozenin a v dárcích, které jako úplatky rozdávají se před zraky kamer, aby se pak vybalovaly v tichosti místností zkontrolovaných proti odposlechu a odpovidu.

Nebude to ani ministerstvo obrany, žehu povinného, ani průmyslu.

Všem totiž vládne železnou rukou slepota.

A do rukou české pošty nelze vložit ani klíč, ani zámek. Nedodala by totiž ani jedno.

Ti kdo budou muset zámky vyměnit, jste Vy. Je to tak, Vy, co čtete tento příspěvek psaný v chladivém únorovém ránu, pod červánky, které připomínají, jak důležitá je změna.

Budete-li článek sdílet, pak tak učiňte s cílem více rukou, více práce.

Nebojte se, oči, které nás sledují, o článku dávno ví, a smějí se mu z plna hrdla, popadajíce se za naplněné břichy. Stejně jako tenkrát činili ředitelé a seniorní pracovníci odpadových společností poté, kdy jsem jim ukázal projekt SYSTÉMOVÉ PREVENCE VZNIKU ODPADU A SVĚTA BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ a zeptal, se zda-li tento svět budou budovat se mnou.

Vy jste se zbláznil pane Rada

Odpad vždy bude a tohle se Vám nikdy nepovede

O šest let a 350.000 tun později je situace jiná.

Už se nesmějí. A jméno Rada je na černé listině jako nákaza, která se rychle šíří, bez možnosti jejího zastavení. V Čechách. Na Moravě. Ve Francii. V Litvě, USA, a na dalších místech se lidé začínají měnit. Otevírají oči a chápou, že odpad vzniká v mysli. V jejich vlastní mysli, a proto jsou oni těmi, kdo může rozhodnout vznikne-li, či nikoli.

Ptáte-li se mne, kdo, či co bude za vyměněnými zámky, nedokáži Vám dát jasnou odpověď. Nevím totiž, zda-li místa nebude užitečnější otevřít lidem, kteří nechtějí či nemají potřebu žít ve světě JÁ a MŮJ, ale jejichž světem je SVĚT a s ním všichni, kdo v něm žijí.

A co, že bude s těmi, jejichž klíč už nepasuje

Destinaci jsem již naznačil

Stačí se jen podívat

Několik dní

Zpět.