Má matka je žena

Těmito slovy začal někdy v letech 1980-1985 můj spolužák na základní škole svou slohovou práci, kterou dostal za úkol přečíst před celou třídou. Nebylo to za odměnu, ale za trest. Dostal totiž pětku a soudružka chtěla, aby kolektivní posměch způsobil nápravu.

V gramatice se to nepovedlo

V životě o skoro 40 let později ano. Ze spolužáka je příjemný muž, s rodinou, na kterou je pyšný.

Kdyby podobný text „publikoval“ dnes, nejen, že by namísto pětky dostal jedničku, ale soudružka, pardon paní učitelka, by pravděpodobně za své vlastní chování byla pokárána a možná i vyhozena za diskriminaci.

Slova se nemění, doba však ano.

Když jsem byl malý dělili se lidé, kromě mnoha dalších kritérií, na dvě pohlaví – MUŽE a ŽENY.

Dnes, o skoro padesát let později čtu o tom, že jich je PADESÁT DVA

Jsem rád, že už nechodím do školy. Upřesním to, že nechodím se do školy učit a jen čas od času tam zajdu vyučovat, či přednášet o životě.

Nevím totiž zda-li bych se při své zvídavosti dokázal smířit se ztrátou růžových a modrých bačkůrek, které obě pohlaví v domě mého dětství odlišovaly, aby nedošlo k záměně.

MÁ MATKA JE ŽENA

Ano a je to žena silná. Nestydím se za to. Naopak ji mám moc rád a má láska k ní roste.

Není to proto, že jsem o něco vyšší, starší, a možná i chytřejší. Je to proto, že je to láska syna k mamince a maminky k synovi. Narodil jsem se na štědrý den roku 1971. Po celý život jsem byl, a i nadále zůstávám dárkem, který každý rok roste.

Má maminka celý svůj profesní život učila děti v mateřské školce, resp. v mateřských školkách ve městě v němž žije, učila totiž ve všech, a to i poté, co se po Sametové revoluci stala na jedné z nich na více než jednu dekádu paní ředitelkou.

Nestala se pyšnou. Nenosila na prsou nápis ŘEDITELKA a nerozdávala vizitky se slovy MÁ ŠKOLKA. Jen se o tu svou školku, o děti i o zaměstnance starala tak, jak to uměla nejlépe, S LÁSKOU a tu rozdává stále i když ne v prostředí mateřských školek.

Má maminka zažila za svůj dlouhý profesní život existenci jeslí, institutu výchovy nejmladších dětí, které mají být u maminky, ne v kolektivu a byla první, kdo po ohlášeném plánovaném a státem řízeném návratu jeslí do našeho „vzdělávacího systému“ řekla, že je to jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké mohl někdo udělat, a ještě argumentovat pozitivním vývojem.

Mateřské jesle, či jak se mají dnes nazývat SKUPINY, jsou několikanásobným porušením logiky lidského rozvoje a psychiky, a to nejen pro „absolventy“, ale i jejich rodiče.

Děti stanou se dalším zbožím rychlé spotřeby

Malí dělníci pro velké továrny.

Den před napsáním tohoto článku se na internetu objevily dvě zprávy. Tou první bylo, že Japonská vláda dala souhlas s pokusy souvisejícími s křížením lidských a zvířecích buněk a druhou, že v Japonsku vyrobí auto typu supersport ze dřeva (viz. Video níže).

Obě jsou špatné. Na otázku proč si však zkuste odpovědět sami

https://www.youtube.com/watch?v=48ZLgxbD8nE&feature=player_embedded

Ano MÁ MATKA JE ŽENA, a já jsem na to hrdý