Malé Války

Město Plzeň je pro mnoho dalších měst nejen v tuzemsku velkým vzorem. Nejen, že se dokázalo stát Evropským městem kultury v roce 2015 a to bez toho, aby splnilo hlavní slib, kterým byla přestavba Světovaru, ale ono již dnes své občany připravuje na období nového válečného stavu.

Činí tak v pravidelných intervalech.

Za peníze obyvatel a daňových poplatníků

A jednu za druhou zavírá jednotlivé části města na delší a delší dobu

Politické špičky města, hrají již dlouho CHODÍ PEŠEK OKOLO a střídají se v pozicích na radnici i v jednotlivých městských částech s cílem zachovat vše v kolejích nastolených dávno před nimi.

Dokonce jsem slyšel, že ne Praha, ale právě Plzeň má největší množství SPECIÁLNÍCH SPZ označujících vozy se zvláštními výsadami, k nimž patří zákaz umístění botičky, či pokutování, bez ohledu na to, kde zastaví a na jak dlouho.

Námět na tento příspěvek přišel poté, co jsem se jednu neděli vracel z projížďky na elektrické jednokolce a město bylo, jako téměř každý víkend, plné policejních aut, transportérů, zakuklených mužů v osobních dodávkách a civilně vyhlížejících mužů jimž se boulila kapsa bundy, či kalhot a myslím, že to nebylo vzrušením.

Malé Války.

To jsou fotbalové a hokejové zápasy odehrávající se na plzeňských sportovištích.

Zatímco fotbalový fanoušci to mají z centra na stadion, co by kamenem dohodil, potřebují ti hokejoví hody minimálně tři.

Jste-li obyvatelem Plzně již nějaký ten pátek, pak i bez čtení novin, internetu, televize a radia rozpoznáte i z tepla svého domova, který ze sportů onu válku vyvolal. Jedná-li se totiž o fotbal, je frekvence letu policejních vrtulníků podstatně vyšší, než jde-li o hokej.

Nesleduji hokej. Nesleduji fotbal.

Ani jeden z těchto sportů jsem aktivně nehrál a myslím, že již hrát ani nebudu.

Přesto jsem, až do myšlenky na tento příspěvek žil v názoru, že na oba sporty chodí fanoušci fandit a obdivovat finesy a umění hráčů a mužstev. Mám však obavu, že má představa je mylnou.

Vypadá to, že na fotbal a hokej se chodí upevňovat skupinový charakter a příslušnost k davu.

Jednotlivé týmy obecenstva se odliší svými kostýmy a věřím, že společnému vystoupení předchází dlouhé hodiny tréninku sloganů, hesel a hlasů, tak aby vydržely téměř nemožné. 90 MINUT nepřetržitého řevu.

V minulém roce jsem měl to „štěstí“ že jsem se s částí pražských fanoušků jedoucích vlakem podpořit své mužstvo mohl vracet ze služební cesty. Kromě skutečnosti, že celou cestu bylo velmi hlučno, zaregistroval jsem i šamana, který, ač nejmenší postavou, svým zvučným hlasem vyvolával kouzelná slova, která po něm všichni následně opakovali. Nebyl-li spokojen, dopřával svým ovečkám stále tu samou větu, dokud ho neuspokojily.

Bez ohledu na obsah, bylo opakováno vše. Slogany, Jingly, Nadávky, Antisemitské či Rasistické pokřiky, repertoár byl skutečně pestrý. Ve vlaku policejní doprovod scházel, jak by také ne, byl-li celý detašován v plzeňských ulicích.

Jen by mne zajímalo, zda-li malé války a jejich malí válečníci, budou ve skutečném boji k použití. Mám totiž obavu, že jejich hlas ztichne hned poté, co se jim v kalhotách, po prvním pohledu na skutečné nepřátele, objeví nadělení, na které oslavná hesla, budou krátká.

P.S. velmi by mne zajímalo, kdo policii, požárníkům, zdravotnickým a bezpečnostním složkám hradí náklady za každý zápas a v jaké výši se tyto částky pohybují. Předpokládám, že ani vrtulník se zadarmo do vzduchu nevznese, tak jen abych pro příště věděl, kam jsou vkládány peníze těch, kteří na rozdíl od premiérů, prezidentů a dalších údů státní moci, svými daněmi plní státní bezednou pokladnu.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář