Malý byt velký Klid

Již delší dobu se chystám na analýzu tuzemské krajiny z pohledu člověka, který za prací cestuje z jednoho kouta republiky na druhý, aby splnil, co si předsevzal, tady učil firmy a lidi neplýtvat a negenerovat odpad a spolu s nimi tak budoval nový svět.

Tuzemská krajina je krásná, hlavně na místech, která se nehodila do hry developerům a politikům. Snažím se tedy jezdit mimo hlavní tahy a dálnice a není to tak dávno co mne zaujala skutečnost, že v téměř každém městě, čí vesnici je auto-šrotiště, bazar, či skládka. Tato skutečnost silně korespondovala s mým přesvědčením, že se krajina mění na jednu velkou skládku.

V den, kdy píši tento příspěvek, se mi na 350 km dlouhé cestě stavěly do cesty překážky návratu zimy, která s sebou přinesla i studený vítr, a spolu se postaraly, aby ukázaly, jak jsou lidské výtvory jen malichernou hračkou, proti tomu, co dokáže sama příroda. 10.000 lidí bez elektrické energie, však znamená další business a peníze pro ty, kdo budou do nekonečna podobné „maličkosti napravovat“.

Cesta mne vzala do míst, kde jsem ještě nebyl a já si uvědomil, že české vesnice a města, spojuje ještě něco.

Jsou to sakrální stavby

Ano, republika, v níž slovo náboženský bylo déle než 40 let slovem hanlivým, je protkána kostely, kostelíčky, kláštery, kapličkami a dalšími stavbami postavenými z víry v boha.

Na jednom z míst jsem zastavil, stálo na kraji malé vesnice. Když jsem přišel blíž, viděl jsem omšelé vyobrazení panenky Marie a pod ním, téměř čerstvé květy.

Nejsem věřící, tedy ne v běžném slova smyslu, či vyznávání té, či oné víry, bližší je mi ZEN, než Husitský kalich a v minulosti jsem prošel nemálo náboženských textů, abych zjistil, proč jich musí být tolik a proč musí jedna víra vinit druhou z nepravdy, a to i přesto, že si bývají tak podobné. A i přes podobnost jsou lidé schopni ve jménu své víry a boha zabíjet.

Kaplička byla malá, ale energie, kterou jsem cítil mnohonásobně převyšovala tu, která je cítit v supermarketu víry, jakým je například Svatováclavský chrám, či další místa.

A ještě něco však vesnice a města po celé republice spojuje.

Jsou to hřbitovy.

Z průčelí jednoho z nich jsem si dovolil použít slova do názvu tohoto příspěvku.

MALÝ BYT, VELKÝ KLID

V den, kdy tento příspěvek píši jsem narazil na myšlenku, že člověk má větší hodnotu mrtvý, než živý, stačí jen dobrá pojistka. Přiznám se, že se mne ta myšlenka dotkla a cestou jsem o ní dlouze přemýšlel. Když jsem uviděl slova výše, padl na mne klid.

Rád bych však dodal, že se nechystám k odchodu.

Důvod je prostý.

Nemám ještě hotovo.

Předsevzal jsem si mnohem víc, než jsem zatím dosáhl, a proto budu dál jezdit, pracovat a psát, protože v tom nacházím svůj vnitřní klid já sám.