Malý sen

Každý z nás někdy sní. Sny mohou být příjemné stejně jako odporné. Noční můry i Noční pohlazení. Je zajímavé, že pro špatný sen název máme – Noční můra, pro ten příjemný a krásný ne, je to prostě sen.

Tento příspěvek píši v poslední den své Karvinské cesty, o níž jsem již psal. Hořkost na patře odezněla a já se ve čtyři hodiny ráno probudil a za oknem svítila Jitřenka. Sama a přeci stačila nočně ranní oblohu učinit krásnou, a to jsem ještě netušil, že přivede zpět záři nejen mým očím, ale červánkům, které se o dvě hodiny později na modrém nebi objevily.

Cesta do Karviné byla pro mne náročně krásnou a každý jednotlivý den jsem si užíval spolu s těmi, kdo konání týdne otevřených dveří umožnili, s učiteli i žáky.

Svých pět přednášek jsem stylizoval do podoby příběhu. Příběhu, který v pondělí začal a ve středu skončil proto, aby nikdy neskončil.

Přesto, že Karvinou mám již delší dobu za sebou, pociťuji její dotyky na kůži i dnes.

Jsou příjemné a nerovnají se nočním můrám.

Naopak, dávají mi důvěru, že do světa, který jsem se rozhodl budovat, dokáži nahlédnout

Spolu se mnou se totiž vydává stejným směrem čím dál více lidí.

Člověk s Člověkem.

Nebojí se mluvit.

Nebojí se pracovat.

Nebojí se ptát.

Jsou lidmi, kteří se nespoléhají na to, že to NĚKDO a NĚKDY udělají, protože pochopili, že tito pánové jsou jen iluzí milionů. Jsou jen těly s geometrickými hlavami, které tak dlouho dávají dohromady až zjistí, že společný je jim prázdný obsah.

Všichni máme své sny.

Geometrické hlavy sní o prostředcích na stále bohatších soukromých kontech a probouzí se zborcení potem z toho, že zapomněli PIN a nezvládnou odemknout. Peníze na dosah, a přesto tak daleko. Ještě, že mají číslo na Andreje, ten prý ví všechno, jen je to bude něco stát.

Všichni máme své sny.

Studenti i Učitelé. Asistentky i Knihovnice. Děti i Senioři.

A i když jsme každý jiný, jsme jeden jako druhý ČLOVĚKEM a nikdo, skutečně nikdo nesní o ráji odpadkového koše a skládky na které si bude moci hrát a procházet se a dýchat jedovaté výpary blahobytu, který stojí na třech nohách

REDUCE – REUSE – RECYCLE

Jejichž anglické názvy přeložil si po svém

PRACOVAT NECH JINÉ – VYŽDÍMEJ Z NICH, CO SE DÁ – VYHOĎ JE A VEM SI DALŠÍ

Naše sny jsou o lidech. O květech. O Jitřence i červáncích na blankytně modré obloze. Naše sny jsou o práci, kvůli které nemůžeme dospat, protože se těšíme, jak budeme moci zase měnit svět bez toho, aniž bychom ho ničili.

Nesníme proto, abychom se nechtěli probudit. Malujeme si to, co po probuzení budeme dělat. S láskou, chutí, bez náznaku násilí.

Přeji Vám mnoho krásných snů, a ještě krásnějších probuzení.

A těším se na další setkání, kdy společně pohneme světem.