Máte Sametovou?

Přijde zajíc do cukrárny na zmrzlinu a ptá se Máte mrkvovou? Nemáme zajíčku, ale je tu jahodová. Tu nechci, řekne zajíček a odejde. Druhý den přijde zas. A třetí a čtvrtý. Po 29 letech to zmrzlináře omrzí a připraví mrkvovou a zajíček nepřijde. Umřel.

Vím, že ač se zpočátku tvářil, jako vtip, který všichni dobře známe, skončil úplně jinak, než jsme si mysleli. Se Sametovou je to shodné.

Když zemře vrah, jeho tělo se většinou pochová v naprosté tichosti do kouta hřbitova, nebo za hřbitovní zeď, není-li to v hlavním městě země v systolou staženém srdci Evropy. Tam nejen rozkvetou v říjnu ulice, ale všichni, kdo získali slávu a prostředky, jdou v průvodu se slzou na oku.

Když probíhá druhé kolo voleb jsou vrcholní politici a hlavy státu většinou první, kdo za účasti televizních kamer vhodí svůj hlas do urny. V zemi obklopené horami, z nichž před 29 lety začal mizet ostnatý drát a začali se objevovat zase, jeden po druhém, lidé, má premiér důležitější věci na práci, o jeho lidi přeci nejde.

Když uběhne 29 let od změny režimu jenž dusil svobodu, lidé vzpomenou a zvednou hlavy, které již mohly klesnout věkem. V Čechách, jdou raději do paláců konzumu, kde s ohnutým hřbetem hledají v nejspodnějších regálových pozicích konzervu zapomenutou ze slevy, aby si mohli udělat na oslavu přežití dnešního dne jídlo.

Sametová došla.

Byla nahrazena pelerínou a hrubým umělým suknem.

Tu první nosí ti, co umí krást a loupež povýšili na umění a vraždu na akt lásky k bližnímu svému.

To druhé nosí ti, co nosí je nosí na ramenou.

A stále a znovu věří předvolebním slibům křičícím MY BUDEME JINÍ

Nebudou.

Jen zavřou se volební místnosti, otevírá se šampaňské a bez ohledu na logo na klopě začíná se hodovat a porcovat medvěd, jenž ač tolikrát zasažen, vždy se ještě zvedl, aby přišel a z podané ruky vzal si koblihu s medem nahrazeným umělým lepidlem nesoucím shodný název.

Utíká to.

Mnozí z těch, kdo přihlásili se o vládu mají za sebou o dekádu méně.

Přesto hovoří o době před a po s odborností znalců a filozofů jsoucna.

Zmizeli nám lidé

Zůstali funkce.

Zmizeli nám tváře.

Zůstali obrazovky s logem boha

Nikomu nevadí

Že je nakousnuté

Důležité je,

Že je.

NAŠE

Sametová došla

A stříbro barví vlasy těch, kdož v ruce měly klíče, či pero, kterým psali řádky, které započaly nekonečnou větu zvanou život

A ta nekončí tečkou

Jen nekonečnem.

P.S. v jednom ze svých příspěvků na téma E-MOTION našel jeden z poctivých čtenářů chybu. Namísto písmena „R“ uvedeno bylo písmeno „L“. Chybu jsem opravil netušíce, že bude základem dnešního blogu

HLUBOKÉ KOSTELNÍ SVALSTVO NEBOLÍ.