Minulost zítřka

Udělám to později. Kdy? Později. Tuto větu jistě slyšel nejen každý rodič od svého dítka, ale i každý zaměstnavatel od některého ze zaměstnanců. Výsledný rozdíl je však v tom, co se stane jako další. Zatímco zaměstnanci, můžete nařídit, aby činnost vykonal hned

Vlastnímu členu rodiny, tuto skutečnost nařizovat tak úplně nemůžete, obzvláště je-li jím člověk ve věku pubertální negace. To znamená stav, kdy na všechna „ano“ říká automaticky „ne“ aniž by o obsahu hlouběji přemýšlel.

Když se podíváme na nadpis článku, můžeme se rovnou sami sebe ptát, proč se nejmenuje dnešek. Jste si však jisti, že to je správná odpověď?

Mám obavu, že není, protože minulost zítřka může být stejně kat včerejšek, jako doba před tisíci lety.

Důvodem, pro napsání dnešního příspěvku není jen návštěva Senátu Parlamentu České Republiky, kterou absolvuji v den vydání tohoto článku, ale i skutečnost, že se setkávám čím dál častěji s tím, že si lidé pletou minulost s budoucností.

Hned ráno mi to totiž připomněl jeden tweet na sociálí síti TWITTER, by l v něm citát

„Živnosti musíme zlikvidovat převzetím, výkupem, umrtvením, abychom co nejdříve měli distribuční síť až ke konzumentovi v ruce“

Mnozí z dnešních politiků ještě pamatují politika, který je pronesl. A podíváte-i se na obsah těchto slov nedá Vám to je nepromítnout do stávajícího politického prostředí, které jako by plnilo vyřčené.

Schází jen doplnit, že je třeba aby konzument byl povolný a k tomu často stačí málo, třeba kobliha, či trochu krokodýlího masa z farmy minstra financí. Nepřijde Vám například zvláštní, že se zakáží kožešinové farmy, kde se vraždí tisíce zvířat pro nádech módního luxusu, zatímco stejné vraždění krokodýlů, kuřat, skotu, dobytka, vepřového, zůstává bez povšimnutí.

To totiž je pro nás dobré.

Bez toho bychom nemohli žít

Při psaní těchto řádek mi na mysli vytanul film Obecná škola, pana Svěráka a sousedka, která si vždy mazala chleba tlustou vrstvou sádla, protože to si za války dovolit nemohla.

Co by jste však řekli na to, že můžete ochutnat burger, který obsahuje krásný šťavnatý burger, pro jehož tvorbu nemuselo zahynout žádné zvíře. Zní to neuvěřitelně a snad i proto se tento Burger, který skutečně existuje, jmenuje Neuvěřitelný, resp. Impossible Burger a jak chutná slečně co jí maso a jejímu příteli, který nejen, že nikdy neochutnal maso, ale ani hamburger, se můžete podívat na videu níže.

To, že nechutná špatně, vypovídá i fronta před prodejnou a skutečnost, že každý den jsou vyprodání ještě před polednem.

Vývoj trval společnosti, která se jmenuje IMPOSSIBLE FOOD, 5 let a výsledek je pro mnoho lidí překvapující, že nemohou rozeznat rozdíl mezi standardním a Nemožným hamburgerem.

To však není všechno.

Existuje i majonéza bez vajec (nemluvím o levných chemických náhražkách) které se hrnou k Českému spotřebiteli díky benevolenci politiků nejen na tuzemské, ale i Evropské úrovni.

Důvod, proč jsem tento příspěvek je prostý.

Naučili bychom-li se změnit své zvyky, často přežité, je více než pravděpodobné, že bychom nechali BUDOUCNOSTI ne jednu velkou globální skládku plnou, kromě jiného mrtvých zvířat, ale zdravou planetu, kde respekt k životu je přednější než profit který plave v krvi jiných bytostí.

Na závěr dnešního příspěvku si dovolím přidat ještě jeden obrázek, který mi zaslal, po mám ZERO WASTE WORKSHOPU, vzácný klient a obchodní partner, jenž pracuje ve společnosti, která byla kromě jiného vyhlášena Udržitelnou spolčností Plzeňského kraje pro rok 2016 a to více než zaslouženě.

Pro ty z Vás, kdo nemluvíte anglicky si dovolím text na tomto odpadkovém koši přeložit.

JÁ JÍM LÉPE, NEŽ 60% VŠECH DĚTÍ NA PLANETĚ

Obrázek si udělejte sami.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář