Mrtvé zrno živý Mech

K napsán dnešního příspěvku jsem se rozhodl po záchraně 500 kg zrní vysypaného z návěsu traktoru v době sklizně která proběhla o něco dříve než v minulých letech. Při záchraně jsem sám odebral 15 kg pro účely testování o němž jsem měl jen zkreslenou představu.

Po přivezení do Pracovny jsem první část zasel ve své střešní zahrádce tvořené plastovými přepravkami KLT o rozměrech 400x300x220 mm, které pochází z jiného INDUSTRIAL UPCYCLING projektu a ve většině z nich se to již hezky zelená.

Zbytek však čekal na uplatnění.

Když jsem přemýšlel, jak s ním naložit, pomohla mi moje maminka, resp. telefonický rozhovor ve kterém jsem jí sděloval radostnou zprávu o záchraně.

„Tak ho nech vyklíčit“ radila mi

To není vůbec špatný nápad, řekl jsem si a zkusím to, na co už se chystám dlouho, zachytit proces v časosběrném videu. Jak jsem si řekl, tak jsem také učinil a pro naklíčení využil plastové krabičky, které byly součástí dalšího z realizovaných projektů.

Rozhodl jsem se však současně zjistit a zachytit, jak proces bude vypadat v různých prostředích.

DO první krabičky jsem umístil nadrhanou bavlnu (jak jinak, než z projektu) a do něho zabalil zrní tak, jako se to dělalo do vaty a zalil čistou odstátou vodou.

DO druhé jsem umístil jen zrno a namísto vody čisté jsem vzal zálivku sukulentu, který byl dárkem jedné z partnerek projektu.

Obě krabičky jsem umístil na stůl zvaný VLNA, který byl pozůstatkem 70 ti leté skříně mé babičky a dědečka a předtím, než jsem umístil a nastavil kameru zvládající časosběrný režim jsem do záběru umístil ještě třetí krabičku. Tato obsahovala mech, který jsem sebral ze střechy, při její úpravě před přidáním KLT boxů se zeminou.

V době, kdy píši tyto řádky běží test již pátý den a pět ještě čeká.

Má činnost se redukovala na doplňování tekutin do všech tří krabiček.

Z výsledku, který sleduji po prvních pěti dnech však usuzuji, že namísto života jsem objevil jen další smrt. Zatím to totiž vypadá, že zrno sebrané čerstvě po sklizni, nedokáže vyklíčit. Znamenalo by to, že jeho primární a do genu vložená funkce zmizela, resp., že byla potlačena stejně jako život půdy ve které vzrostl stvol a klas, který jej nesl.

Namísto úrodné půdy mrtvozem.

Bez života. Brouci. Žížaly. Hlemýždi. Motýli. Nejsou.

Kořeny drží se u povrchu a čekají na další dávku léků distribuovaných plošnými postřiky.

Co zbylo.

Mrtvé zrno.

Zasazeno do vody, přinést může jen smrt. Ze stovek zrn z jednoho vzroste další život. A výsledkem jsou nadávky na tu strašnou přírodu, které se ani nedokáže bez lidské pomoci a genové modifikace postarat o své vlastní děti v podobě fauny a flory.

Je to lež.

Podívejte se na třetí z krabiček.

Je v ní mech, který vyrost na asfaltové střeše, v plastové desce, jejíž komůrky skýtaly mu trochu prostoru a chránili před přímým sluncem. Bez lidské pomoci, zalévání, hnojení a přeci se zrodil. Po přestěhování žije dál a on jediný dává mi naději, že všechen život jsme ještě zničit nestačili.

V souvislosti s touto zkušeností jsem se rozhodl využít dalšího přebytku výroby, konkrétně pak utkaného plastu k tomu, abych překryl asfaltovou (therovou) plochu střechy pod oknem mé pracovny, napadlo mne totiž, že právě struktura mřížky, kterou tento speciální plast má, by mohla pomoci nejen déle uchovávat vlhkost stejně jako pavučiny, ale mohla by se i stát základem zelené a plně přírodní střechy, a tak jsem zvědav, jak dopadnu. V každém případě obrázky, jak vypadala střecha před a po instalaci předposlední srpnový den můžete vidět na fotografiích níže.

P.S. rád bych dnešní příspěvek zakončil jednou dobrou a jednou špatnou zprávou. Začnu tou dobrou. V KLT boxes na střeše začíná zrno klíčit (jak se ukázalo není vše ztraceno, snad jen zahradník, který zem nahradil vodou).

Tu druhou zprávou je, že časosběrné video nebude. Záznamové zařízení odmítlo zaznamenávat, což jsem zjistil až 6 dní po zahájení natáčení, kdy jsem se rozhodl toto ukončit a přenést výsledek do počítače. Tak snad někdy příště.