Můj dům, můj Hrad

Tak těmito slovy jsem začínal před téměř 30 lety prohlídky na hradě Křivoklát. Na hradě, který se téměř po celý rok stal mým domovem, a já jeho obyvatelem. Na hradě jsem totiž nejen provázel návštěvníky ve třech jazycích, ale i jsem na něm bydlel.

Obzvláště děti tento začátek měly rádi a vždy jeden z dotazů, které jsem dostal, směřoval k tomu, zda-li skutečně na hradě bydlím a kde.

Bylo to poprvé, kdy jsem v práci bydlel, ale zdaleka ne naposledy

Situace se opakovala v průběhu Vojenské Základní Služby v délce 18 měsíců

Opakovala se při práci recepčního a snídaňového kuchaře penzionu Henry

Opakovala se při mé práci AU-PAIR v Británii

Opakovala se i ve společnosti SCHENKER, kde po otevření Plzeňské pobočky žil jsem jeden rok přímo na patře budovy, kde jsem i pracoval

A opakuje se i nyní

Žiji totiž tam, kde pracuji

Mám mnoho domovů

Zjistil jsem totiž, že pojmem domov, nelze nazvat jen jedno místo, ale je jím míst mnoho a všechny spojuje jeden společný ukazatel, je mi na nich dobře.

Ke své spokojenosti nepotřebuji rozsáhlé prostory a místnosti plné věcí. Stačí mi mít kde spát, kde se umýt, a je-li na místě i možnost uvařit si šálek čaje a připojit se nejen k elektrické síti, ale i na internet neschází mi často vůbec nic.

A i přesto vzpomínám si na dům, v němž jako kluk, rozhodl jsem se žít

Dům spojený jediným paprskem slunovratu s přírodou

Dům, jehož stěny tvořila půda a střecha byla kopulí jíž bylo možné mít stále nad hlavou nebe.

Celým domem pak procházela tenká skleněná linka

Linka, kterou v den slunovratu v přesně daný okamžik prostoupilo celý dům slunce svým prvním a jediným paprskem, jenž dobil vše a všechny energií.

Již tenkrát nelákal mne dům na povrchu, ale zavrtaný do země. Již tenkrát jsem chtěl mít nerušený výhled na nebe bez ohledu na denní dobu. Již tenkrát jsem měl nákres hotový během chvilky.

Když píši tyto řádky vracím se zpět do doby, kterou smazal mi zásah bílé hypnózy, jež zbavila mne vady řeči a spolu s ní smazala vzpomínky z mého dětství. Byla to vysoká cena, kterou jsem si však uvědomil mnohem později.

A i přes tento zásah dostávám se, čas od času k zábleskům minulosti, které pomáhají mi neopakovat stejné chyby v budoucnosti a vyvarovat se jim.

Mám mnoho domovů, a to i přesto, že svůj dům s kopulí rozříznutý slunečním paprskem nosím jen ve své mysli. Možná však právě proto.

Protože jsem pochopil, že DOMA neznamená adresu, ale HARMONII PROSTORU A ČASU.

P.S. Devět měsíců po napsání tohoto článku, tedy před třemi měsíci od jeho zveřejnění, měl jsem možnost o cestě domů promluvit na poslední fyzické logistické konferenci LOGISTICS RIDE v Ostravě. Zde je záznam mé přednášky.